Až po ramena - napsal Marek Josef Drbohlav

Naštěstí nevážím 700 kg a neměřím 2,5m, jako moji bráškové ze Severu. Ti by se sem nenasoukali. Kdo tohle mohl vymyslet? Sednete si a ten strop je tak nízký, že si málem odřete hlavu. Pravda je, že sedačky, to jo, ty jsou pohodlné, takové tvrdé a do zvíře jako já ocení. Není zrovna příjemné, když v něm cestujete dlouhé kilometry po silnici, ono to s vámi houpe a máte tělo celé rozlámané, i když jste jenom z plyše. Moc se mi líbí i ta opěrka vzadu mezi sedadly, ta je fajn, obzvláště, když nás tam Mára vysadí a my se s bráškou můžeme dívat z okénka a sledovat ubíhající krajinu. Rádi cestujeme v tichu, ale čas od času si poslechnout rádio není vůbec špatné. Ani nevadí, že není zvuk vybalancovaný víc na zadní sedadla. Naštěstí je při jízdě uvnitř ticho, protože máme motor, který není skoro slyšet.
No, jak jsem řekl, já, bráška a Mára jsme s tím autem spokojení, jenom kdyby ho ti Japonci udělali trochu prostornější. Ale to je těžká věc, když nám vzrůstem nesahají ani po ramena.