12. července 2021

Nezapadám - napsali Lucie Košinová, Barbora Macková, Anežka Nováková, Yassemin Mamyrova a Jan Vaněk

Na hraně
Včera jsem jela na nákup. Prodavačka se mě zeptala: „Je to vše, pane?“ Trochu ve mně hrklo, pak jsem teda slušně odpověděla, že ano, a zaplatila.
Někdy mi to nevadí, jindy je to strašné. Nechci mít škatulku. Chodím po tenké hraně, náchylná spadnout na jednu či druhou stranu. Nechci propadnout jedné straně a už nemít možnost vrátit se na druhou. Spadnout mezi hordu lidí, omezována stereotypy. Proto balancuji na tenké hraně; bolí to, nohy sedřené do krve, tělo unavené. Hlava je zmatená, ale odhodlaná. Nespadnu, nesmím…
Lucie Košinová

Zadání:
Napište krátký text z pohledu člověka, který je někdy ženou a jindy mužem, prostě ve svých promluvách střídá mužský a ženský rod, protože z nejrůznějších důvodů nevnímá pohlavní rozdělení (anděl, reinkarnace, transgender...)


V mojí kůži
Jsou horší a lepší dny. Někdy mám jasno, jindy vůbec. Jeden den nosím šaty, druhý den pánské kalhoty, a v obojím se cítím stejně jako já. Jen se to střídá. Chvíli si přijdu mužně, chvíli žensky. Naprosto chápu, že je to pro okolí velice matoucí, ale věřte, že pro mě je to zmatené mnohonásobně.
Barbora Macková

Nezapadám
Celý život se cítím jinak. Nepatřičně. Cokoliv, co udělám, je špatně. Kdybych alespoň věděl, že to, jak se chovám a to, co dělám, je to pravé. Ale není to jen okolí, které mi nerozumí. Nejhorší je ta vnitřní nesvoboda. Nevím, kým jsem. Mám vlastnosti, mám pocity, jsem osobnost, ale když dojde na tělo, nevím. Cítím se špatně jako žena. Nějakou dobu jsem si říkala, jestli se nestala chyba, jestli nepatřím do mužského těla. Teď ale vím, že i tahle představa je mi cizí. Kdo jsem?
Já jsem já, to vím. Ví to i lidé, kteří mě znají. Ale… kdo jsem? Do jaké kolonky spadám? A musím vůbec někam spadat?
Anežka Nováková

Deník bez kotvy
Uff… konečně je zas další náročnej den za mnou, teď už jen zapsat si pár vět do deníku a můžu jít spát. Ráno: Vstala jsem a šel jsem do práce, byl jsem naštvaný, jen co jsem přišel. Vrátili mi včerejší práci k předělání, to nesnáším. Předělávala jsem to… sakra, předělával! Měl bych se asi víc soustředit na to, co píšu, … Radši si to po sobě přečtu: Ráno: Vstala jsem… no a hned na začátku ten samej přeřek… asi jsem už hodně unavená...unavenej! Končim, žádný psaní nebude, jdu spát!
Jan Vaněk

Co je správně a co špatně
Svět je někdy tak nepochopitelný a složitý. Ale lidé jsou ještě komplikovanější. Přijdou s vlastními pravidly, pak je sami poruší a budou trpět. Nikdy jsem nepochopil, proč je tak těžké se s někým přátelit? Proč se lidé kolem mě neustále chtějí navzájem zranit? Kdo řekl, co je správné a co špatné?!
Právě jsem sám sebe zmátla a nerozumím tomu, jestli tu spleť dokážu rozplést.
Přál bych si, abych alespoň trochu pochopila tento svět...
Yassemin Mamyrova

Žádné komentáře:

Okomentovat