14. května 2021

Pravidla neexistují – napsala Barbora Macková

Aristotelovská klenba klasického příběhu má pět částí. Úvod neboli expozice je takový začátek celého našeho děje. Seznámení s postavami, časem a prostředím a až pak následuje část kolize, která obsahuje hlavní dějovou linku. Po ní je krize, kde vrcholí konflikt našeho příběhu. Peripetie je velice důležitou součástí dramatu, jelikož je to neočekávaná část děje, která nám učiní dramatický obrat. Až poté se dostáváme ke konečnému závěru děje, katastrofě. Poslední část je jakýsi očistný stav mysli, katarze. Ta může být obsažena až v epilogu.
Dramatická klenba tvoří jakousi pyramidu a my ji stavíme odspodu až nahoru, k samému vrcholu.
Nejlepší psaní je tehdy, kdy se nám děj vymkne z rukou a my se jen necháváme vláčet neutuchající touhou psát dál příběh, který sice vychází z nás, ale poznáváme ho až ve stejnou chvíli jako papír, na který píšeme.
O svých hrdinech musíme vědět desetkrát víc, než napíšeme. Znát každý jejich detail, jako bychom žili jejich životy. Až tehdy jsou postavy plastické a my si nimi můžeme sehrát naše vnitřní divadlo.
V literatuře můžeme bezohledně používat absolutně všechno, co jen máme k dispozici. Instinkt, cit a rozum jsou věci, které fungují zásadně dohromady.
Nikdo neví, co se odehrává uvnitř nás, a my jsme absolutně svobodní. Instinkt diktuje a rozum kontroluje. Když ze sebe vyplavím pěknou dávku emocí, po chvíli přijde na řadu rozum, který zhodnotí, jestli má daná věc smysl.
Ve finále si můžeme dělat absolutně co chceme, když je to dobré. Nikdo vám nedá přesný návod, jak psát dobré věci, protože žádná pravidla pro to neexistují. Takže jen tvořte a věřte, že je to dobré.
Bára Macková

Žádné komentáře:

Okomentovat