15. května 2021

Co všechno je láska? – napsala Zuzana Smolová

Láska je hřejivý pocit, který ti rozechvívá srdce, zároveň však cítíš klid. Touha, která tě nutí být pro toho druhého tím nejlepším. Chuť být mu neustále nablízku, ať se děje cokoli. Důvěra, kterou překonáte všechny strasti, protože víte, že i v ráji bývá zamračeno. Ale vy to chápete. Myslíte stejně. Jste na jedné vlně, seč každý z vás je jiný, ale díky tomu se doplňujete.
Jste zvuk perfektně do sebe zapadajících ozubených koleček.
Láska je ta věta, která vám probleskne v mysli, kdy si řeknete: „Jak je možné, že zrovna já můžu prožívat tak dokonalé štěstí?“

Láska jsou maličkosti, které děláme pro druhé. Nezištně, protože naší odměnou je úsměv, lesk v očích, objetí, poděkování…
Láska je, když stavíme onu konkrétní osobu před sebe, protože to ona je pro nás vším. Láska je ten pocit, který nám prýští ze srdce, kdykoli si na toho druhého vzpomeneme, nebo se ho zlehka dotkneme.
Je to záplava. Příjemná, jako dečka čerstvě vytažená ze sušičky, do které se zabalíme, zachumláme, kryti před zbytkem světa. Dává nám pocit nedotknutelnosti. Jsme všemohoucí. Jsme lehcí jako drak na provázku unášený větrem, a ten provázek je svázaný se srdcem naší druhé polovičky. Tiskneme si pod tou přikrývkou mezi poryvy větru ruce k srdci, které tluče do rytmu jména naší spřízněné duše. Tluče silně a zvučně, jako kostelní zvon, ale místo poledne všem oznamuje, že jsme konečně našli to, co definuje nás, vás, celý svět.

Láska, to je ta věc, co by neměla bolet. Všichni říkají, že láska bolí. Ale to odmítnutí bolí, nepochopení bolí, manipulace a hraní si s našimi city bolí. Všichni tohle zaměňují za lásku, ale ve skutečnosti je to právě láska, která všechnu tuhle bolest dokáže utlumit a časem úplně přebít.
(Minnie z 6. řady seriálu Skins od BBC, 2012)

Láska, to je, když vám někdo (nebo něco) usne na klíně, a vy raději vydržíte mravenčení v nohách, než abyste se pohnuli.

Jednou se mi chtělo v metru strašně za toaletu, a tak jsem se potřebovala rozptýlit. Říkám tomu „čůrací poezie“…

Chci tě líbat
a chci tě milovat…
S tebou tančit
a vyžírat
o půlnoci ledničku,
protože tuhle činnost
zvládám na jedničku,
i když mi moje lenost
přidává na špíčku.
Ale tobě to nevadí,
tak se před tebou nestydím
a žeru další sladký jídlo,
protože lásko, to je Boží dílo.
A ty jsi požehnání,
co mě potkalo.
Tak můžeme tloustnout spolu,
špek špeku u jednoho stolu.