12. června 2021

Paní ze Shalott - napsala Barbora Macková

John William Waterhouse: Paní ze Shalott
Nechal jsi mne samotnou v romantické zátoce a tajně mi šeptal, že je to můj konec. Oděl jsi mě do bílých šatů, štětcem vykreslených, aby nebyl pochyb o tom, co jsem vytrpěla. Zahalils mne tajemstvím. Teď tu jsem, ve větru mi vlají mé rozevláté vlasy, které měla podobné tvá žena. I tvář jsi mi vytesal podobnou, ale vím, že bys nechtěl, aby byla mnou, i když cítím, že ti patřím víc než ona, protože jsem kus tebe samotného. Otiskls do mě svou tvář. 
Tři svíce, které jsou na přídi mé lodi pomalu dohořívávají a já vím to, co jsi věděl, už když jsi mne začal malovat. 
Až zhasnou a já upustím řetěz mé loďky, který svírám v dlani, zemřu. Nemám strach, větší strach mě svíral, když jsem byla zakletá ve své věži. Je to můj osud, který jsi mi dal. Důvod, proč jsi mne stvořil. Proč jsi mi dal tolik detailních tahů štětcem a já jsem vděčná, že jsi mne udělal tak odvážnou. Děkuji, že jsi mi dal sílu bojovat za lásku a za všechny, kdo musí čelit svému osudu, že jsi ze jsem symbolem něčeho tak důležitého.



The Lady of Shalott je báseň lorda Alfreda Tennysona z roku 1842. Dílo půvabným způsobem navazuje na artušovské legendy, z nich autor převzal místo děje – okolí hradu Camelot i jméno jednoho z dvojice hlavních hrdinů – Lancelota z Jezera.




Zadání:
Napište text z pohledu obrazu nebo určité postavy z něho.  

Žádné komentáře:

Okomentovat