Doma na ni čekalo překvapení. Pugét rudých růží a luxusní obálka, na které bylo krasopisně vyvedené její jméno. Uvnitř byl list ručně vyráběného papíru hustě popsaný úhledným písmem a odpovědní kartička. Karolína se usmála. „Dal si záležet,“ pomyslela si.
„Milá Karolíno, posílám Vám...“ četla.
Vídali se už rok a pořád si vykali. Karolína usoudila, že to tak bude lepší.
Pokračovala ve čtení: „Vytvořím pro Vás bezpečný prostor, kde se můžete úplně otevřít, pustit veškerou kontrolu a dovolit si prožít jakékoliv emoce a realizovat jakékoliv Vaše touhy a přání.“
Začala se usmívat. Na chvíli zavřela oči a vybavila si jeho vůni. Způsob, jak nakláněl hlavu, když ji chtěl políbit. Jeho ruce, které se jí vnímavě dotýkaly přesně na těch místech, kde byla nejcitlivější. Pokaždé si dal velmi záležet, aby byla uspokojená. Cítila se s ním uvolněně a bezpečně.
To byl hlavní důvod, proč se teď rozhodla porušit své zásady a odpovědět ano. Podivně nostalgická nálada z letadla ji přešla. Ani nedočetla dopis do konce, vzala odpovědní kartičku a pevným rukopisem, prozrazujícím její sebejistotu, na ni napsala: „Alexi, nabídku přijímám. Navrhovanou cenu za obnovený roční kontrakt Vašich eskortních služeb plně akceptuji.“
