Jednou Noc nevydržela a odešla sama.
Bez Měsíce se voda vylila z břehu, lidé přestali spat, a hodně druhů rostlin a zvířat zmizelo.
Den to chtěla všechno napravit a přišla k své sestře, ale kvůli velké urážce Noc jí už nechtěla
ustoupit - vyšla na nebe sama. A zavládla věčná tma.
“Skloňte se přede mnou!” řekla. Lidé
se jí strašně báli a nic nemohli udělat - jen se pořád snažili něco uvidět v té černé tmě. Noc
se poztrácela, a si všimla sestry, která ještě jednou jí zkusila podat pomocnou ruku. Všechno
se stálo jako dříve.
Lidé přijali Noc a navždy pochopili, že není světlo bez tmy a tma bez
světla.
