16. května 2021

O prvních řadách - napsala Zuzana Smolová

Byla nebyla jedna pixla lentilek. Byla úplně nová s lentilkami zářivých barev a v prodejním pultu stála v úplně první řadě.
Náhle na ni promluvila pixla lentilek za ní: „Pst, hej! Poslyš, jsem tu už dlouho. Lidé si vždycky berou lentilky z první řady a jestli si mě nevezmou, poletím do koše. Byla bys tak hodná a vyměnila si se mnou místo?“
Nová pixla lentilek byla hodná, a tak si se starou vyměnila místo.
„Pst, hej,“ oslovila ji znovu stará pixla.
„No?“
„Poslyš, jsem tu už dlouho, a moje lentilky už nemají tak zářivou barvu, jako ty tvoje. Byla bys tak hodná a pár si jich se mnou přesypala?“
Nová pixla byla hodná a tak si jich pár s tou starou přesypala.
Za chvíli přišel zákazník a sáhl do první řady v regálu, kde byla stará pixla. Otevřel ji a když na vrchu viděl nové zářivé lentilky, koupil si ji.
„Pst, hej,“ uslyšela za sebou další volání nová pixla. Mluvila na ni jiná, která byla vzadu, stará a zapomenutá, a také chtěla, aby ji nová pustila dopředu. Mladá pixla už ji pouštět nechtěla, ale připadalo jí nespravedlivé ji nepustit, když tu starou předtím nechala.
A tak si nová pixla vyměňovala místo se všemi těmi staršími, které ji prosily, aby je pustila a ony neskončily v koši. Nechtěla je všechny pouštět, ale nedokázala říct ne. Nakonec skončila sama úplně vzadu v regálu. Její obal časem sešel, byla zaprášená a lentilky, které jí přesypávaly starší z pixel, už neměly téměř žádnou barvu. Prosila nové lentilky, aby jí pustily, ale ony nebyly tak obětavé, jako byla ona a skálopevně se držely svého místa.

Po měsících, kdy zůstala zapomenutá a litovala toho, jak hloupá byla, ji nakonec majitel obchodu nemilosrdně hodil do koše.

Poučení: Nedělej pro druhé to, co oni neudělají pro tebe, a nauč se říkat NE.