Dobrej džob - napsala Kateřina Bíglová

Veverka se uviděla v louži. Se zalíbením se podívala na své velké zuby a pomyslela si. Toho by se mělo využít, to je dobrá vizitka pro zubařku. Všichni v okolí se mi do ordinace pohrnou. 

Získala diplom, zařídila praxi a ne ledajakou. Za bukem na mýtině, kde je sluníčko a dost vody od potoka. Byla se sebou náramně spokojená.
„Všechno mám tip-ťop, jen klientelu, abych měla na úrovni..." 

Jak běžela lesem, potkala vlka, který čenichal v trávě a cenil zuby. Pacient, pomyslela si a povídá mu: 

„Teda, ty máš ohromné zuby. Vsadím se, že si je chceš užívat do posledních dní tvého žití. Zrovna jsem si zavedla soukromou zubní ordinaci, tady je vizitka, přijď zítra dopoledne na palouk za bukem. Zkontroluju ti chrup a podle potřeby i opravím."
Vlk se zavrtěl spokojeností, udělalo mu dobře, že se veverka o něho zajímá. 

„Proč vandrovat až k buku u potoka. Sednu si tady do strouhy, ty se mi podíváš na zoubky. Zjistíš, jestli jsou, jak mají být. A když ne, přijdu zítra k tobě do ordinace."
Shrbil se v trávě, aby se mu mohla podívat do huby. Veverka chtěla hbitě prohlídnout všechny jeho zuby. A protože je malá, strčila část své hlavy do jeho tlamy. 

 Najednou stéblo polechtalo vlka na uchu. Ten se lek a hubu sklapnul. Tak jedním chňapem veverka přišla o práci i o hlavu.

Poučení: Lézt velkému zvířeti do huby či do řiti se nevyplácí.