3. února 2021

Pachuť - napsal Oldřich Voženílek

Po modrém blankytu bělavé páry hynou
Ústa jsou vyprahlá, hlava si vláčně praská
Venkovský oděv je zdobený městskou špínou
a
Pachutí nasákly naděje, víra, láska

Tak tichá voda, hluboká a k smrti smutná
Do krve vnořená, do kůže vrytá vráska
Snaží se zakrýt, jak trpce a hořce chutná
a
Pachutí nasákly naděje, víra, láska

Na všechny strany pokorné odevzdávání
Radí mi moje současná zbabělá maska
Snaží se oživit horečné mrtvé spaní
a
Pachutí nasákly naděje, víra, láska

Až budeš stařičká, až budeš nedoslýchat
Až nedá ti útěchu na ruce černá páska
Až vzpomínky bolavé budou si temně vzdychat
tak
Pachutí nasáknou naděje, víra, láska

Proud řeky mihotavý tříští se o kmeny
Duše se vymyká jako gamblerům sázka
Kde nasbírat sílu a odvahu na změny
že
Pachutí nasáknou naděje, víra, láska

(25.01.2021)

PS. První verš každé sloky je "vypůjčený" od mnou milovaných velikánů naší poezie (v pořadí Mácha, Neruda, Šrámek, Nezval a Seifert) a poslední verš každé sloky je inspirován biblí (1.list Korintským, 13 B21). Zbytek je, čestný pionýrský, skutečně můj vlastní...



Žádné komentáře:

Okomentovat