Latinsky psaný evangelistář dostal kníže Vratislav II. pravděpodobně 15. června 1085, kdy byl v biskupském kostele na Pražském hradě korunován na prvního českého krále. Tento přemyslovský panovník však sídlil na Vyšehradě, do jehož sbírek korunovační evangelistář zařadil, a podle toho získal Vyšehradský kodex své jméno.
Kniha o rozměrech 415 × 340 mm je potažena tkaninou s vyšitými zelenými květinovými ornamenty. Na zadní desce je svatozář s trůnícím a žehnajícím Kristem.
Badatelé se shodují, že mimořádně ikonograficky bohaté dílo vytvořil jeden písař. Avšak kde byl kodex napsán a kdo byl jeho dárcem, se přesně neví.
Někteří odborníci uvažují o řezenském skriptoriu Emmerames. Podle posledních výzkumů totiž rukopis vznikal od 70. let 11. století v Bavorsku, neboť nese znaky řezenské výtvarné tradice. Dárcem tedy mohl být některý z domácích klášterů, které s bavorskými klášterními školami udržovaly styky. Možná opatství v Ostrově či v Břevnově, která král po korunovaci bohatě odměnil.
„Kniha výňatků z evangelií obsahuje bohatě
ilustrovaných pergamenových listů zhotovených z telecích kůží. Na 26 stranách jsou vyobrazeni evangelisté, výjevy ze
Starého zákona, Kristův rod a další příběhy z Ježíšova života. A najdeme tam i iniciálu
se svatým Václavem, českým patronem,“ popisuje naši nejcennější knihu Irena Maňáková, ředitelka odboru komunikace Národní knihovny
v Praze, kde se rukopis pod signaturou XIV A
13 nachází. Byla to však dlouhá cesta, než sem korunovační
evangelistář doputoval.
Po roce 1228, kdy proběhla v Praze královská korunovace Václava I., již druhého dědičného českého krále, byl Kodex přenesen z Vyšehradu do metropolitní knihovny sv. Víta. Na vnitřní straně jeho zadních desek po tom zůstala památka – poznámka písaře ze 13. století: De Wisegrad. Další zápis jmenuje malíře Daniela z Květné a letopočet 1613. Muž, který se tehdy podílel na opravách a doplnění výzdoby svatováclavské kaple katedrály sv. Víta, nejspíš renovoval i některé obrazy Vyšehradského kodexu. Krátce na to – asi v roce 1619 – vzácný středověký rukopis před kalvíny ukryla ve své knihovně rodina Dlouhoveských. V roce 1728 se vrátil do Prahy do Arcibiskupského semináře.
Teprve od druhé poloviny 18.století je Kodex uložen v pražském Klementinu, pouze během druhé světové války ho schovávali vlastenci na Karlštejně.
Poprvé se představil veřejnosti koncem 50. let minulého století v Paříži. V Klementinu ho mohli návštěvníci obdivovat až v listopadu 1969 v rámci expozice Z dějin české literatury. Zatím naposledy byl vystavován v Zrcadlové síni Klementina na počátku roku 2015.
Po roce 1228, kdy proběhla v Praze královská korunovace Václava I., již druhého dědičného českého krále, byl Kodex přenesen z Vyšehradu do metropolitní knihovny sv. Víta. Na vnitřní straně jeho zadních desek po tom zůstala památka – poznámka písaře ze 13. století: De Wisegrad. Další zápis jmenuje malíře Daniela z Květné a letopočet 1613. Muž, který se tehdy podílel na opravách a doplnění výzdoby svatováclavské kaple katedrály sv. Víta, nejspíš renovoval i některé obrazy Vyšehradského kodexu. Krátce na to – asi v roce 1619 – vzácný středověký rukopis před kalvíny ukryla ve své knihovně rodina Dlouhoveských. V roce 1728 se vrátil do Prahy do Arcibiskupského semináře.
Teprve od druhé poloviny 18.století je Kodex uložen v pražském Klementinu, pouze během druhé světové války ho schovávali vlastenci na Karlštejně.
Poprvé se představil veřejnosti koncem 50. let minulého století v Paříži. V Klementinu ho mohli návštěvníci obdivovat až v listopadu 1969 v rámci expozice Z dějin české literatury. Zatím naposledy byl vystavován v Zrcadlové síni Klementina na počátku roku 2015.
Pro návštěvníky
Klementina slouží faksimile Kodexu
z roku 2012. Kopie obrázků jsou k vidění také v galerii restaurace U Šemíka pod
Vyšehradem.
