5. ledna 2021

Renčínové z Ústecko-Orlicka v Americe - napsala Hana Havlová

V padesátých letech 19. století začíná masová migrace lidí z Čech a Moravy do Ameriky. První novousedlíci to neměli v nové zemi nejlehčí. Neznali jazyk, jejich prostředky byly většinou omezené, vždyť za většinou odchodů stál na začátku existenční tlak. Ani několik týdnů cesty za oceán na vratkých plavidlech nebyl příjemný zážitek a staří a nejslabší našli začasto svůj hrob v mořských hlubinách. Měli jen nezdolnou vůli uspět. Pravdou je, že někteří propadli sítem, občas se někdo i vrátil, ale většina příběhů hovoří o pracovitých lidech, kteří popadli svou šanci za pačesy a řečeno dnešní terminologií, adaptovali se na nové podmínky a velmi slušně se v nové vlasti zavedli. Všichni se sice nestali milionáři, zato občany nového státu. Mnozí z nich za nej i zaplatili svou krví. Jejich potomci žijí svůj americký sen dodnes.
Odborné publikace hovoří často o trendech vystěhovalectví a významných jedincích, kteří se zapsali zlatým písmem do pantheonu velkých amerických Čechů. Vedle nich se většinou ztrácejí drobné příběhy našich dávných příbuzných, sousedů a přátel, zkrátka malých lidiček, bez kterých by Amerika nebyla Amerikou. O několika z nich, kteří pocházeli z kraje kolem Třebovky, bude řeč i v následujících řádcích. Společné je jim rodové jméno Renčín. Nebyli všichni příbuzní, ale navzájem se znali. 
Na začátku úvah o odchodu z Čech stály často doporučující dopisy prvních osadníků, proslulé „Letters of America“, jenž kolovaly doma z ruky do ruky. Kdo byl první „Renčín“ v Americe, přesně nevíme, ale zdá se, že šlo o Františka Renčína z Velké Řetové, který přijel v roce 1856. 
V osudech mnoha amerických Renčínů jsou ukryty i vazby k dalším zdejším rodům, které se po příjezdu začaly usazovat ve stejných místech a vytvořily prostřednictvím sňatků svých potomků – alespoň zpočátku, komunity podobné bývalým vesnicím a obcím v Čechách. Většina z nich si v Americe pozměnila příjmení kvůli výslovnosti na Renchin. Přesto se jeden dnešní farmář z Kansasu, potomek jistého Josefa Renčína, dodnes stále důsledně píše Rencin, i když samozřejmě bez háčku.

Hrdina od Hornet´s Nest František Renčín 
(1840 – 1913)
Jeho otec, František Renčín St., pocházel z místní usedlé řetovské rodiny. Patřil k těm venkovanům, kteří vyslyšeli volání Ameriky a vydali se v padesátých letech i s rodinou za moře. Zdá se, že mu tenkrát ani nic jiného nezbývalo. Narodil se v Řetové roku 1808 v čp.111. V roce 1848 se tento místní hospodský stal revolucionářem a na svou stranu prý získal další sousedy. Jejich garda táhnoucí ku Praze byla bohužel císařskými vojáky rozprášena. Utekli a ukryli se na poli do žita, poté se však jejich revoluční nálada obrátila ve zlobu a odnesl to řetovský rychtář. Potud kroniky. Důsledek byl pro Františka Renčína silně nemilý. Pro urážku rychtáře přišel o šenk a živobytí, tak nakonec chalupu v roce 1855 prodal a odjel s celou rodinou do Ameriky. Bojovnou krev po něm zdědil i nejstarší syn František, kterému bylo v době příjezdu do Států šestnáct let. Za krátko už si poameričtil jméno na Franka Renchina a tak jej zná historie dodnes. Jako mladý muž se proslavil ve válce Severu proti Jihu. Je veden v amerických vojenských análech jako hrdinný obránce Unie v krvavé bitvě u Shiloh v Tennesse.
Renčínovi přicestovali přes New York s lodí Elida z Hamburku. Na cestu vyrazili 15. srpna 1856, v Americe přistáli po dlouhých týdnech strádání koncem září. S Františkem přijela manželka Rosálie, rozená Stránská rovněž z Řetové, a celkem šest dětí. Několik let pobyli ve státě Illinois, pak se usadili v městečku Cedar Rapids ve státě Iowa, kde se posléze narodil ještě sedmý potomek. Existenčně si nevedli v prvních letech nijak skvěle. Rosálie s děvčaty šla sloužit a nejstarší Frank musel záhy přiložit také ruku k dílu. Šel do učení a pracoval jako pomocník v cihelně. Ostatní bratři byli ještě děti. Výroba stavebního materiálu se stala v rašícím městě Cedar Rapids dosti žádaným řemeslem, takže to alespoň u Franka vypadalo na nadějný životní start. Starý Renčín byl v té době již nemladý skoropadesátník.
Devatenáctiletý Frank je zachycen při federálním sčítání obyvatelstva v roce 1860 na předměstí Rapids. Žije pod jednou střechou u cihláře Steinagla a jeho ženy, Marie Anny Rauch z Virtenberska. Kromě něj tam bydlí a pracuje dalších dvanáct svobodných mužů různých národností, zkrátka slušná malá fabrička. Frank tam ale dlouho nevydržel. V roce 1861 vypukla Občanská válka Jihu proti Severu. (15. dubna 1861–2. června 1865.) Hodil slibné řemeslo za hlavu a nechal se hned téhož roku v létě zapsat jako dobrovolník do armády na straně Unie. Bylo mu dvacet jedna let. Zařadili jej do tzv. setniny „D“, složené z volontérů. Mezi pěšáky. V této době neměl ještě ani americké občanství.
Stát Iowa dal k dispozici ve válce celkem 76 000 mužů, z nichž 13 000 padlo. České obyvatelstvo Cedar Rapids nebylo v této době ještě na rozdíl od dalších desetiletí příliš četné, historici nicméně uvádějí, že se jako dobrovolníci přihlásila i v tomto městě řada mladých mužů českého původu a jeden rekrut byl dokonce jen sedmnáctiletý. Náš Frank byl vůbec mezi prvními, kdo se zaregistrovali. Sloužil u 12. pěšího pluku. V bitvě u Shiloh v jižanském státě Tennesse (5.-6. dubna 1862) se vyznamenal velkým hrdinstvím a odvahou. Zmínka o něm se nachází v řadě amerických publikací, hlavně v souvislosti s částí bitvy “The Hornet’s Nest” nazvané podle ohlušujícího ryku vojenských trubek. Zoufalou obranu unijních pozic proti dělostřelectvu Konfederace nepřežila tehdy většina jejich jednotky. V krvavé řeži padli i někteří Češi. Frank do konce života bojoval „jen“ se zraněním, pro které byl po několikaměsíčním léčení z armády v červenci 1863 vyřazen. Diagnóza zněla průstřel pravého stehna. Zda přišel o nohu úplně, ale nevíme.
Nikdy se neoženil. Zbytek života se stále o něj někdo musel starat, i když armáda jej odměnila poměrně slušnou měsíční penzí. Buďto to byli stárnoucí rodiče, asi deset let špitál pro válečné vysloužilce, po smrti otce a matky bratr Anton. Nakonec jeho nejmladší „americký“ bratříček. Všichni se v šedesátých letech přestěhovali z Iowy na farmu do státu Minnesota, okres Steele, kde otec František až do své smrti hospodařil spolu s benjamínkem Luisem. Díky novému federálnímu zákonu z roku 1862 zde dostali poté půdu prakticky za hubičku. Frank přispíval na domácnost armádním důchodem.
Frank Renchin se přes své zranění dožil poměrně vysokého věku 73 let. Zemřel v roce 1913 a byl pohřben s poctami amerického veterána v Minneapolisu. Rodiče František a Rosálie spí svůj věčný sen na Českém národním hřbitově v obci Owatona. Jediným pokračovatelem rodového jména se stal jeho synovec, potomek bratra Antona Renčína a jeho ženy Anny Stránské, Anton Joseph Renchin (1879 - 1973). 

Vyšlo v lednovém Českotřebovském zpravodaji na str. 20:





Žádné komentáře:

Okomentovat