3. srpna 2020

O cintání – napsal Libor Frank

Každé slovo může být nahrazeno jiným…

Jednoho dne se zrodil Cintal. Tedy on se jako Cintal nenarodil, s cintáním však začal už jako velmi maličký. V jeho cintání ho ovlivnila především maminka, která sama také někdy trošičku něco ucintla, ale především mu v dětství předčítala cinty jiných cintalů. Nakoupila mu také cintáček a další cintací potřeby. No a malý Cintálek se do cintů zamiloval. Postupně tu a tam něco ucintnul a nacintnul a časem se vycintával stále lépe a lépe, až se z něj nakonec stal poměrně slušný cintal.
Pocintal, co se dalo, zacintal spoustu sešitů na cintání. Až ho začali oslovovat Cintale.
Cintal cintal stále více a trefněji, cintal na všechna možná témata a jeho cinty začaly být obdivovány. I když sám neprošel žádným speciálním cintacím vzděláním, docintal se až tak daleko, že vydal Sbírku cintů. Pro její velký úspěch následně nacintal Sbírku cintů II a Sbírku cintů III. Někdy to tak už bývá, že když dojde cintalům inspirace, vydají Výběr z cintů. A tak se i stalo. Výběr z cintů Cintala se dostal až do soutěže nejlepších cintů, kde se v hodnotící porotě scházejí ti nejvýznamnější a nejuznávanější cintalové. Prostudovali si Cintalův Výběr z cintů a udělili mu následně nejvyšší cenu za cintání - Cint roku. O téhle cintalovské události pochopitelně cintaly všechny cintací prostředky. Dokonce se k tomu vycintnul i největší ze všech cintalů a udělil mu Řád za cintání. Věhlas Cintala tím ještě stoupl, jeho cintání bylo najednou všude velmi populární. Výběr z cintů byl k zapůjčení v každé cintárně. Všude se cintalo jen a jen o Cintalovi. Měli o něj zájem největší cintovatelství, on se ale k žádné takové spolupráci zásadně nechtěl ucintnout. Mnozí mladí cintálkové, ovlivněni jeho cinty, začali tehdy konečně sami a naplno s vlastním cintáním. Stal se uznávanou cintovatelskou celebritou a cintační inspirací pro jiné.
Cintal chtěl cintat stále dále, ale najednou měl pocit, že vše už bylo nacintáno a jeho cintání by se opakovalo. Začal se cítit tak trochu odcintaný. Nezbylo mu tedy nic jiného, než si občas nacintnout nějaký cintík a čekat, až jich bude mít dostatek k nacintání Cintu o svém životě Cintala. A tak tedy jen tak pocintává a věří, že se ještě někdy pořádně vycintne ve svém velkolepém autocintu. Nějak to už prostě docintá. Mnozí Cintalové takovým autobiografickým cintem všechny svoje cinty končí, jelikož už nemají nic objevného, co by světu nacintali.
Dalo by se cintnout, že vše už bylo nacintáno, ale tohle cintání určitě přece jen ještě stojí za jeden cint. Totiž že o cintání jiných se to snadno cintá…

Poučení: Každý si může cintat, co chce, ale není třeba věřit každému cintu.

Žádné komentáře:

Okomentovat