3. srpna 2020

O čem sní děti Thurn-Taxisů - napsala Vanda Carmel

Psal se rok 1860. Hraběti Hugovi Maxmiliánovi právě zemřela matka, hraběnka Marie Isabella. Hugovi potomci, dcera Karolina a syn Egmont, si hrají v dětském pokoji. 

,,Bratříčku Egmonte, řeknu ti, otec je teď pořád nějaký smutný, od té doby co nám zemřela babička Marie Isabella.“

,,To máš pravdu Karolínko, tuhle jsem ho zahlédl i plakat, až jsem se o něj bál.“
,,Měl zřejmě babičku velmi rád, to je jasné, ona babička byla moc hodná, dokonce i vojančení zanechal, jak byl její smrtí zarmoucen. Pravdou ale je, že teď má na nás otec více času, bere nás sebou na výlety po těch našich statcích a to je přec úchvatné, nemyslíš, Egmonte?“
,,Ano Karolínko, je to báječné!“
,,Doufám jen, že otce nenapadne jít pracovat do politiky! Tuhle jsem zaslechla, jak rozpráví s nějakým pánem, který ho přemlouval, ať vstoupí do nějaké ,,pánské“ sněmovny či co. To by nám to výletění záhy skončilo.“
,,Víš Karolínko, já to otci vůbec nezávidím, tu všechnu robotu a politiku, co má.“
,,A to jsi, Egmonte, ještě ani neslyšel o těch všech plánech, které hodlá uvést do chodu! Nedávno jsem poslouchala maminku, jak vypráví tetám při odpoledním vyšívání o tom, jak chce tatínek postavit ještě jeden cukrovar, cihelnu a dokonce i parní mlýn! Rozumíš tomu? Já si to vůbec neumím představit!“
,,To já, až v statného jinocha dospěji, o práci se starati nebudu. Naopak celý den jízdou na koni po lesích baviti se budu a divou zvěř loviti. I když šibalský strýček Emerich mi často říkává, že spíše než divou zvěř, raději sličné panny po mezích proháněti budu. Co tím míní, nevím.“
,,Egmonte, ty jsi vtipálek! Však s tvými slovy o práci souhlasiti nemohu, usoužila bych se nudou, kdybych nic nedělala. Baví mě malovat, vyšívat i psát. Doufám, že jednou ze mne bude spisovatelka, jako je Božena Němcová. A sním i o tom, že jednou o naší famílii velkou rodovou knihu napíši.“

Žádné komentáře:

Okomentovat