5. srpna 2020

O broučkovi - napsala Petra Caltová

Uprostřed pastviny se ztratil malý brouček.
„To je konec. Za chvíli bude tma. Já tu umrznu, nebo mě něco sežere.“
Když v tom: „Duc, duc, chroust, chroust, duc, chroust…“
V dálce přicházela kráva, pásla se. Broučkovi svitla naděje.
„Dobrý den, paní krávo. Prosím, pomůžete mi? Ztratil jsem se a nevím, kudy domů. Haló, krávo! Haló!“
Kráva jakoby milého broučka neslyšela. Dál přežvykovala.

„Paní krávo, prosím, pomozte mi!“
Kráva broučka přešla. Pak si odfrkla a vykadila se.
Velký koláč lepkavého trusu broučka zavalil. Nezbylo mu, než se tou hromadou prokousat. Musel se dostat ven a zachránit si život. A tak kousal a kousal.
Když konečně vylezl z toho hnoje, svítilo už sluníčko vysoko na obloze. Brouček si nahříval unavené svaly. V tom přiletěl hladový kos a hledal, co by sezobl. Skočil přímo k broučkovi.
„Fuj, něco tak smradlavýho žrát nebudu.“ Kos se otřásl odporem a odletěl.
Brouček si oddechl a rozhlédl se z vysoké hromady trusu. V dálce viděl svůj domov.

Poučení: To, že na tebe někdo sere, ještě neznamená, že to není pro tvoje dobro.


Žádné komentáře:

Okomentovat