![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdA0bEASPZ7cPseM50MWzk8cm68xNXGbnTgpaGjFqoZkjbQmpjGqJaMwG1QOty6n6h1Q0iceaKR_IV2WCn_Xlj5r-6EFDTbCSoMbea45FPKuYPGSMjjMQCJwoOB40UoIY-_QV3ssket72a/s320/13+Psenice+a+kvetiny+Petra+%25C5%25A0est%25C3%25A1kov%25C3%25A1.jpg) |
Ilustrace: Petra Šestáková |
Na kraji pole rostl vlčí mák a chrpa. Neustále se pošťuchovaly, kdo má nejhezčí květy a kdo nejdelší stonek. Chrpa se naparovala se svým krásným modrým květem a mák ji přesvědčoval, že jeho červený je mnohem hezčí. Opodál v poli rostla pšenice. Tyto hádky dobře znala, ale nikdy si nedovolila se do nich zapojit. Měla přece jen obyčejnou barvu, jako všechny její sestry v poli a barevné květy neměla vůbec. Postupně ztrácela i svou zelenou barvu až docela zhnědla. Toho dne přišel na pole člověk. Vlčí mák s chrpou natahovali své stonky, jen aby se člověku zalíbili. Ten si však květin na mezi vůbec nevšímal.
Zamířil k pšenici a utrhl pár zlatých klasů. A pak s traktorem jezdil po poli tak dlouho, dokud nebylo docela sklizeno. To jen vlčí mák s chrpou tam dál opuštěně stáli a zoufali si.
Poučení: Vzhled není zrcadlem opravdové hodnoty.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeJ2oZNx-UHegfiSrrLkkVQW8RuyAPobuZt6Vd5sbc4mSKJ4RgIOiJpHJE2KlE8UubKPmef8JxRisaB-yP16yyTQZUVsGihfaFisJw2GkKMXRQsq1d82UFFSvCzNkLnKcYU3LffPNomdIR/s640/13+oldrich+holinka+psenice+a+kvetiny.jpg) |
Ilustrace: Oldřích Holinka, Fakulta designu a umění v Plzni |