12. dubna 2020

Co když… - napsala Kristina Nol

Teplý jarní den. Ivča a Maruška si hrají s bratrancem Tomášem na zahradě jeho rodiny. Bezstarostně běhají kolem třešňového dřeva, hlasitě křičí a skáčou přes nízké lavičky. Ale pak je to přestane bavit a kamarádi se začínají nudit. Musí vymyslet něco nového.
„Co je tam, za těmi stromy?“ Ivča houževnatě hledá něco nového a zajímavého.
„Nic. Jenom stará kůlna. Maminka tam vždycky nechává věci, které už nikdy nepoužije, ale nemůže je vyhodit,“ vzdychl Tomáš.
„A můžeme se tam podívat?“
„No tak pojďme. Stejně nemáme co dělat.“

Za pět minut stáli u staré kůlny. Dveře zaskřípaly a děti vešly dovnitř. Paprsky světla procházely přes štěrbiny mezi dřevěnými deskami. Prach se usadil na krabicích se starými věcmi. Děti začaly hledat různé neznámé předměty a přemýšlely nad tím, jak se používaly dřív.
„Podívejte se!“ zakřičel Tomáš, kroutící kolem šicího stroje. „Nevím, co to je, ale je to neuvěřitelné!“
„Co?!“ Holky rychle přiběhly ke svému kamarádovi.
„Podívejte se, podívejte se! Vypadá to jako stará zbraň na elektrické výboje nebo nějaký samopal! Co jestli ten stroj někdy zachránil lidstvo? Vypadá naprosto úžasně!“ Tomáš nadšeně skákal kolem šicího stroje a ani si přitom nevšiml, že se holky začaly smát.
„Jo, tohle!“ Tomáš vzal nějaký zašlý zkroucený papír a pokračoval ve své fantazii: „A na nějakém takovém papíru bylo by napsáno: Tento znamenitý stroj zachránil stovky a více lidských životů, ten stroj… hmmm… vytvářel záchranné pole, které nedalo ani jedné nemoci vstoupit do naší země.“
„Tomáši…“
„Co?!“
„To je stroj…“ Ivča se marně snažila zadržet smích, „…to je ale šicí stroj.“
„Musíš se přestat dívat na katastrofické filmy,“ taky se začala smát Marie.
„Vy to nechápete! Dobře. Co když ten stroj šil nějakou výstroj, nebo něco? Nevím, ale tato věc je určitě hrdina! Já to vím, cítím to! A bojoval by proti… nevím, nějakému viru, nebo ještě něčemu…“ Všiml si koruny, kterou našla Maruška. „…a pak by se nazýval koruna!“
„Domů! Večeře!“ ozvalo se z okna zahradního domu.
„Jako vždycky…“ povzdychl si Tomáš.

Žádné komentáře:

Okomentovat