Koronavirus a prvotní hřích - napsal Šimon Pravda

Když Adam dojedl jablko ze stromu poznání dobra a zla, nespokojeně pohodil ohryzek po rájské zahradě a povídá své ženě: „Teda Evičko, miláčku, ráno jsme si tu pod stromem udělali pěknej hic. Ale teď tu leje, klepu kosu, mrznou mi... uši. Takhle jsem si to tady v Edenu vůbec nepředstavoval. To nám zas někdo nabulíkuje, že je to paráda... No, jak to říkal?“
Eva si ustaraně prohlédne Adama: „El paradiso, Adámku, svět ještě nekončí, počkej, utrhnu ti kousek fíkovýho listu? Ať se mi nenastydneš.“

„Stejně, Evi, já to nechápu. No, že by to zakázaný ovoce bylo tolik chutný, už z dálky vypadá jak vyschlá brambora... Nechápu, co na tom pan Hospodin vidí. Každý ráno sem na ně chodí, prej pro nápady. Evi, to by koukal, jaký nápady vyloudí šťavňaťoučký jablíčka třeba támhle dole v Pochválkově. Takovej štrůdl, no jéje. Nebo pálenka, stačí dva tři frťany a máš hlavu plnou nápadů, jen to fikne. A to tam nikdo nic nezakazuje.“
„Ale Adame, z Pochválkova nás vyhnali, protože máme sex a nemáme při tom víru.“
„He-hepčík, Evi, utrhni mi ještě z fíku. Jestli se nepůjdeme rychle zahřát, tak tu chytnem akorát virus. Ale taky by ses měla zakrýt, seš jak husička.“
„Ne, Adámku, to dělá to teplo z tebe,“ zašeptá mu do promrzlého ucha.