18. září 2019

Návrat domů - napsal Yakeen

Smolensk patří do té části Ruska, kam se dostal Napoleon i Hitler. Napoleona ještě krása tamějšího kostela přiměla k jeho ochraně, o Hitlerovi se nic takového nevypráví.
Já o druhé světové válce vyprávím především proto, že to je v Ruské federaci stále živé téma. Chlapíci na svá auta lepí nálepky: Spasíbo dědu za pabědu. (děkuji, dědo, za vítězství) a tank či dělo v každé vesnici je často ozdobeno čerstvými věnci květin.

Myslím si, že je to jeden z velkých vylhaných úspěchů SSSR. Bezohlednost velitelů Rudé Armády a bolševiků způsobila mezi ruským i okupovaným obyvatelstvem gigantické ztráty. Do obětí druhé světové války byly započítány miliony mrtvých politických vězňů a vše bylo položeno na oltář vlasti ve Velké vlastenecké válce. Pro velkou část mrtvých však SSSR nikdy vlastí nebylo.
Když jsme si vzpomněli na naše přátele z Německa, a na jejich upachtěné vrstevníky v ruských vesničkách, nevyšli by rusové ze současného pozorování jako vítězové války.
Někdo řekl, že nacionalismus je způsob, jak se spojováním s osudy lidí, kteří jsou dávno mrtví a nemohou mluvit, můžeme vymezit proti lidem, o kterých nic nevíme. Lži kolem Velké vlastenecké války jsou toho ukázkou.
V paku Orlovské polesí jsme se naposledy pokusili spatřit zubry. Chtěli jsme je vidět v jejich přirozeném prostředí a odmítli jsme je pozorovat zdeptané, v zajetí malé ZOO. Tak jsme je neviděli.
Pouze jsme nafoukli "Smělou" a projeli se po jezeře.
Rusové se při hledání zdravých kořenů dostali k před-bolševické minulosti, a v takzvaném Zlatém kruhu kolem Moskvy navštěvují sídla slavných spisovatelů a místa, kde se zakonzervovalo cosi ze vznešené minulosti.
Statek, který Turgeněv považoval, přes své toulání po světě, za svůj domov takovou atmosféru opravdu má.
Byla to taková pěkná tečka za naším putováním po Rusku. Ještě jsme vyměnili olej, zalepili kolo a pak přes Ukrajinu již jeli domů.
Jeden celník si za údajně chybějící papír v Karloskovo dokladech na hranicích řekl o úplatek, a dostal ho. Jako cestovatelé se psem nejsme ti, kdo by mohli Ukrajinu léčit z korupce. A z nějakého důvodu veterináře na celnici upláceli i místní pejskaři.
Pak už jsme byli doma v Unii. Přes Slovensko a Rakousko jsme jižní cestou dojeli do Čech a už jsme doma. Právě jsme vysekali domeček z přebujelé trávy a vína a vyklidili Mícu.
Karlos, který celou cestu slídil po medvědech a zubrech, označil si kusy tajgy i tundry za svá území a podíval se tentokrát i do Asie, nám včera onemocněl a teď v pelíšku bojuje s virózou. Máme o něj strach.
Prosím Vás, kteří se modlíte, vzpomeňte si na něj.
Tobě nic říkat nemusím, Ty vidíš do našich srdcí.
Děj se vůle tvá.

PS. Ještě pár čísel:
Expedice Tajga a Tundra 2019, byla dlouhá 17 637 kilometrů. Vedla nás přes devět zemí a trvala dva měsíce. Po cestě jsme 58 krát tankovali, dohromady 1 835 litrů nafty, a dvakrát měnili olej. Kilometr nás přišel na 2,08 Kč a auto jelo s průměrnou spotřebou 10,41 l na 100 Km. O něco vyšší spotřebu si vysvětlujeme dlouhými úseky dálnic, kde spotřeba stoupá. Platili jsme v šesti měnách, kde nejdražší bylo euro a nejlacinější rubl, ten stál 0, 354 Kč.
Vůz byl letos dobře připraven, měnili jsme jen brzdové destičky a olej. Dvakrát lepili kolo.
Naopak zklamala nová sprcha, která se po dvou použitích nevratně rozbila. Princip je tedy dobrý, jen čerpadlo musíme koupit kvalitnější.
Počasí bylo takové, jaké bylo, ale my už ne. My jsme zase o kousek jiní. Rozšířili jsme si naše obzory a věříme, že tím i naše duše a srdce.
Mějte se také tak. S láskou Yakeen a Satya


Putování manželů Helusových najdete Yakovo blog.

Žádné komentáře:

Okomentovat