Hned ráno bylo nezbytné ohlásit se u samého starosty, a poté na stanici místní pohraniční policie. Bohužel, původně jednoduchý a spíše formální akt nám způsobil hned na začátku pořádné problémy.
Zatímco u starosty šlo jen o krátké osobní setkání, tak na policejní stanici se k našemu rozhovoru začaly postupně připojovat stále vyšší policejní šarže. Když zjistily, že odjíždíme do hor, už nestačil ani seznam osob v autě, ani čísla všech našich pasů. Nakonec to završil velitel: „Musíte mít schválení přímo od argentinského ministra kultury!“
Nechápali jsme důvod, ale naši argentinští kolegové nám to vysvětlili: v dané části hor se nacházejí chráněné indiánské artefakty, které se staly terčem ilegálního obchodu a převozu přes hranice do Chile. Nakonec jsme díky dobré znalosti španělštiny a našemu doprovodu, který znal místní poměry, ještě ten večer povolení podepsané samým ministrem obdrželi a výzkum mohl začít.
Nejvíce nás zajímala lokalita El Chire vysoko v horách v nadmořské výšce okolo 3000 m n.m., která je nalezištěm vzácných minerálů. Z odborného článku publikovaném v prestižním časopise jsme sice měli souřadnice lokality, ale žádné další bližší informace zde uvedeny nebyly. Vydali jsme se proto autem podle leteckých fotografií do špatně prostupného terénu plného keřů a vyschlých řečišť, kudy nevedla žádná cesta. Po krátké jízdě jsme se to museli vzdát a dále již pokračovat jen pěšky.
Po několika hodinách trekování v horách jsme plni nadšení nalezli zbytek stavení patrného z leteckých fotografií. Ukázalo se, že namísto očekávaného příbytku horníků, jde spíše o chýši pastevců lam. A tak se nám napoprvé správné místo nalézt nepodařilo a unaveni jsme se po celém dni vrátili zpět do vesnice.
Příští den jsme si najali průvodce, který nám tvrdil, že ví, kde se naše hledaná lokalita nachází. Dotyčný jí však neznal pod názvem El Chire, ale že místní jí nazývají Rincón Blanco (v překladu Bílý roh). Podle jeho slov se v tomto malém dole těžila rtuť, přičemž nám sdělil, že po smrti provozovatele dolu, který se otrávil rtuťovými výpary, tam již nikdo nepracoval. Tyto informace nám daly naději. Minerály, které měly být údajně na této lokalitě, totiž v sobě opravdu měli obsahovat rtuť.
K našemu velkému překvapení nás však průvodce nezavedl do našeho údolí z předcházejícího dne, ale na opačnou stranu pohoří do míst ležících asi 4 km vzdušnou čarou od našich původních souřadnic.
Když jsme dorazili na místo průvodce se vydal hledat štolu po okolních kopcích. Asi po hodině se celý unavený vrátil s tím, že ji nemůže najít. Prý tu přes 20 let nebyl a že je tedy místo patrně zasypané kamením. Rozhodli jsme proto, že se vrátíme všichni zpět do údolí. Zpáteční cesta vedla v říční suti.
Asi to znáte sami, když tak člověk jde z kopce dolů, tak se kouká hodně pod nohy, aby neupadl. Pozorně jsme proto sledovali, kam šlapeme, až najednou jsme něco našli. V kamenné haldě vykukoval menší kus, který v sobě měl nápadně kovově lesklý minerál.
„Musíme být blízko!“ zvolal jsem.
Ale k naší smůle se začalo rychle stmívat, a proto jsme museli náš sestup do údolí i přes naše nadšení dokončit.
 |
| A new mineral species from El Chire, La Rioja, Argentina jagueit - Cu2Pd3Se4 |
Několik hodin jsme marně běhali nahoru a dolů, bez úspěchu. Unavení a téměř vyčerpaní jsme už ani nedoufali, že naše oči někdy spatří onu lokalitu El Chire. Ještě před návratem zpět k autu jsme se rozhodli vylézt na poslední skalní hřbet, který sliboval lepší výhled na další část hor.
Znaveni a s vypětím všech sil jsme vylezli nahoru. Rozhlíželi jsme se do okolí, když v ten moment jsme v protějším svahu uviděli nápadnou díru do skály. Taková, která byla velmi podobná fotografii z internetu, kterou jsme za tu dobru znali již nazpaměť.
Vydali jsme se tedy blíže, abychom si byli jisti. A opravdu! Po několika dnech, kdy nás provázela samá smůla, jsme jí konečně našli a stála tam přímo před námi - lokalita El Chire!
Zavládlo obrovské nadšení a naše výkřiky štěstí doprovázelo pouhé svištění per na křídlech kondorů, kteří nás celou tu dobu doprovázeli. Našli jsme ji, lokalitu světově známého minerálu jagueitu!
Definitivní jistotu jsme měli ve chvíli, kdy jsme vlezli dovnitř a objevili stěnu s minerály, která byla stejná jako v našem již potem zmačkaném článku v rukou.
Až v ten moment nám to bylo definitivně jasné. Naši rakouští kolegové v oné publikaci nejspíše posunuli záměrně její souřadnice o několik kilometrů jinam, aby jí už nikdo kromě nich nenašel. Sama skutečnost, že se nám štolu v takto nepřehledném a rozhlehlém terénu nakonec podařilo nalézt, byla dílem velké dávky štěstěny. Poté následovali několika denní menší práce v podzemí, kdy jsme z hor do údolí snesly několik desítek kilogramů materiálu.
 |
| Ivo Macek |
Již teď vím, že kdykoliv v budoucnu půjdu kolem něj, vždy si vzpomenu na to dobrodružství v argentinských horách, díky kterému ho budou moci obdivovat lidé z celého světa.
Původní verze:
Po jednodenní cestě převážně polopouštní krajinou jsme večer dorazili do vesnice na úpatí And, která se pro následující dny stala našim výchozím bodem do hor. Hned ráno bylo nezbytné ohlásit se u samotného starosty, a poté na stanici místní pohraniční policie. Bohužel původně jednoduchý a spíše formální akt nám způsobil hned na začátku nemalé problémy. Zatímco u starosty se jednalo jen o krátké osobní setkání, tak na policejní stanici to již tak snadné nebylo. Po našem nahlášení, že odjíždíme do hor se k našemu rozhovoru začali postupně připojovat stále vyšší policejní šarže a s tím úměrně rostly i nároky na formální zajištění našich aktivit. Nejprve jsme museli dodat seznam jmen osob v autě, poté potřebovali čísla našich pasů a na závěr to završil velitel tím, že je nutné mít schválení přímo od argentinského ministra kultury. Nechápali jsme důvod, ale naši argentinští kolegové nám to rychle vysvětlili. V dané části hor se totiž nacházejí chráněné indiánské artefakty, které se staly terčem ilegálního obchodu a převozu přes hranice do Chile. Nicméně bez dobré znalosti španělštiny bychom tuto část nebyli schopni překonat a jen díky našemu doprovodu, který znal místní poměry, jsme nakonec uspěli. Faxem jsme ještě ten večer obdrželi povolení podepsané opravdu samotným ministrem a výzkum mohl začít.
