31. července 2019

Kulturní šok v Českém Krumlově aneb hudební festival ze záznamu - napsal Vladimír Beran

Přes příkop s medvědy a hradní nádvoří dorážíme do zámecké zahrady. Již ve vstupní části zahrady nás ohromí velké špinavé sedací soupravy na trávníku, které působí nevkusně až nabubřele. Nápoje jsou podávány zdarma, a tak se návštěvníci, V.I.P. hosté i pořadatelé mohou bohužel neomezeně občerstvovat.
Tak nás vítá hudební festival v Českém Krumlově.

Čekám na kamarádku s dcerou. Nad městem se stahují mračna, ale předpověď je neustále optimistická. S blížícím večerem se obloha rozjasňuje, prostor se halí do zlatavé barvy zapadajícího slunce tak, jako by sám chtěl navodit atmosféru slavnosti, která se nese v duchu Večírků u krále Slunce.
Vyrážíme právě včas, tak abychom stihli ještě rychlou večeři a pak hurá za kulturou. Vůbec si neuvědomujeme, že město Český Krumlov se dlouhodobě potýká s problémem, že nemá turistům co nabídnout, a tak znatelný odliv turistů vede místní zlatokopy k neustálému zvyšování cen. Což si uvědomíme při placení účtu.
Není to milé zjištění, ale jsou-li s vámi přátelé, tak se lehce přenesete přes neočekávaná překvapení, i když toto jako by předznamenalo tragédii tohoto večera.
Slavnostní zahájení se koná na schodech mezi uvítací částí s občerstvením a koncertní částí zahrady. Zde se odehrávají rozhovory se zástupci veřejného života, sponzory a místní elitou. Nešťastná volba schodů spíše z pohodlnosti a neomezeného množství alkoholu si již zde začíná vybírat svou daň, takže pohled na chodící elitu nejistým krokem po schodech není libý, a občas jim není ani rozumět. Opravdovým smutným vrcholem je, když stárnoucí princ si nezapamatuje jméno hlavního představitele a ani ho nedokáže přečíst.
Po tomto úvodu se návštěvníci začínají usazovat v hlavní části zahrady s fontánou. Návštěvník se v tom okamžení ocitá ve Versailles, má pocit, že uvidí a uslyší něco neuvěřitelného. V zahradě stojí dřevěné stojany se svícemi, okolo cest a na balustrádách jsou tisíce hořících svící, prostor se ligotá a je prostoupený zlatavým světlem, a nad terénem se vznáší dva bílé balóny s logem Kooperativa a.s., které evokují slunce a měsíc. Usazování na místa nás zase vrací do reality. Jenže ten, kdo pořádal jakoukoliv veřejnou akci, tak ví, že se ne vždy vše povede, a bývá nutné dost často rychle improvizovat, i když za cenu těchto vstupenek, na takovéto mezinárodní podjetí, s tím moc nepočítáte. Po usazení si ti zběhlejší uvědomují, že zahrada se směrem k fontáně, tzn. jevišti, na kterém je situována hlavní scéna, zvyšuje, a tudíž asi velmi pravděpodobně z plastových židliček, nebude na představení vidět. A tak se také stává, vyšší muži vidí postavy maximálně od rozkroku k hlavě a sedící ženy pak stěží od pasu k hlavě. K překvapení diváků barokní opera má skvělé a drahé kostýmy, a těmi je zajímavá. Pohyb je pak zejména v podobě krokových variací, které spočívají hlavně v pohybu lýtek. Tento pohyb, ale můžete vidět maximálně z první řady. Tím se z tohoto představení stává nevydařená parodie Keltských tanců na dvoře krále Ludvíka. Stále nejste doraženi tímto zážitkem? Možná nyní, když zjistíte, že se jedná o hudbu ze záznamu. Ale přichází další překvapení, prostor je ozvučený v nepřítomnosti publika, takže nyní při zaplnění zahrady je zvuk velmi tristní, a tak se z nevýrazné barokní hudby vytrácí vše, co stojí za poslech. Náhle si uvědomuji, že mohu zapomenout i na jakoukoliv živou árii, protože ty také zní ze záznamu. Čekání na konec se stává zcela veřejně neskrývaným utrpením a vrcholem všeho je dobový luxusní ohňostroj, na který za cenu vstupenek opravdu nepůjdete.
Ano, to je konec. Čekám, co bude? Potlesk je mírný a vlažný, zcela odráží nevkusnou tragédii večera, vyhozené velké finanční prostředky bez jakékoliv známky invence a s totálním zazděním, krásného nápadu. Otáčím se doleva směrem ke kamarádce s dcerou a naše pohledy se setkávají, můj znechucený, kamarádky dcera ho má posmutnělý a kamarádka s překvapením, zda je to vůbec možné. Pohledy návštěvníků se vzájemně potkávají a utvrzují nás, že to vnímáme všichni podobně.
Myslím, že kdyby šlo o akci za 125,- Kč, kde při vstupu dostáváte za 25,- Kč párek v rohlíku, tak by to bylo snesitelné. Anebo takto provedené představení zkrátíme-li na 10 minut a s úžasným ohňostrojem ukončíme, se tak může stát důstojnou tečkou za Mezinárodním hudebním festivalem pro všechny návštěvníky Českého Krumlova, pak nejlépe zdarma. To by bylo více akceptovatelné. Takto vedený festival se stává příležitostí pro místní zbohatlou elitu pouze ke konzumnímu zážitku v podobě pití a jídla a nikoliv kultury.






















































Původní verze:

Cesta do Českého Krumlova
Bylo poledne, pátek 19. července a vše bylo zalité sluncem. Práce byla hotová a mohl jsem vyrazit na dlouho plánovaný výlet do Českého Krumlova na Zahájení mezinárodního hudebního festivalu 2019.
Sedl jsem si do auta a vyrazil po silnici první třídy na České Budějovice, přes velký počet uzávěrek, nebyla nikde nehoda a jen málokdy se stalo, že jsem s autem musel zastavit a čekat, než se kolona pohne. Ne tedy, že by se jelo extrémně rychle, ale za 3 hodiny jízdy jsem dorazil do Českého Krumlova, do hotelu, kde jsme měli smluvené ubytování. Jaké bylo milé překvapení, když si mne majitelka pamatovala a velmi snadno jsme se zapovídali. Bylo to milé, stejně jako když to dělají přátelé, kteří se náhodou potkají. Vše bylo naplánované, a tak mohla započít příprava na dlouho toužebně očekávaný večer.
Kamarádka s dcerou již byly také na cestě a nic nebránilo vstříc novým zážitkům. Nad městem se stahovala mračna, ale předpověď zůstávala optimistická. A skutečně s blížícím se večerem se mračna rozplynula, problesklo letní slunce a večer se začal halit do krásné zlatavé barvy, tak jako by tušil, že slavnostní večer se nese v duchu Večírku u krále Slunce.
Vyrazili jsme včas právě tak abychom stihli ještě rychlou večeři a pak hurá za kulturou. Město Český Krumlov se, ale dlouhodobě potýká s problémem, že nemá turistům co nabídnout, a tak znatelný odliv turistů vede místní zlatokopy k neustálému zvyšování cen. Což jsme si uvědomili při úhradě účtu. Není to milé zjištění, ale jste-li s přáteli, tak se lehčeji přenesete přes neočekávané překvapení. Tato skutečnost jako by předznamenala netušenou tragédii celého večera.
Přes hradní příkop s medvědy a hradní nádvoří jsme dorazili do zámecké zahrady. Již v první části člověk byl ohromen velkými špinavými, ale luxusními sedacími soupravami na trávníku, což působilo dosti nevkusně a nabubřele. Nápoje byly podávány zdarma, a tak se návštěvníci, ale nejen ti mohli bohužel neomezeně občerstvovat. Při slavnostním zahájení, které se odehrávalo na schodech mezi uvítací částí zahrady s občerstvením a koncertní částí zahrady se pak odehrávali rozhovory se zástupci veřejného života, sponzory a místní elitou. Nešťastná volba schodů a neomezeného množství alkoholu si již zde začala vybírat svou daň, takže pohled na chodící elitu nejistým krokem po schodech nebyl zrovna libý, občas nebylo vůbec nic slyšet natož rozumět. Opravdovým smutným vrcholem bylo, když stárnoucí princ si nezapamatoval jméno hlavního představitele a ani ho nedokázal přečíst.
Po tomto úvodu se návštěvníci mohli začít usazovat v hlavní části s fontánou. Po výstupu schodů návštěvník náhle získal pocit, že uvidí a uslyší něco neuvěřitelného. V zahradě byly dřevěné stojany se svícemi, okolo cest a na balustrádách byly tisíce svící, prostor se ligotal zlatavým světlem a nad terénem se vznášeli 2 bílé balóny s logem Kooperativy a.s., které evokovali slunce a měsíc. Usazení na místa už bylo zase trochu návratem do reality, ale ten, kdo pořádal jakoukoliv veřejnou akci, tak ví že se vždy něco nepovede a je nutno dost často rychle improvizovat, i když v ceně vstupenek na takovouto akci s tím moc nepočítáte. Po usazení ti zběhlejší si uvědomili, že se zahrada směrem k fontáně, tzn. jevišti, na kterou byla situována hlavní scéna, zvyšuje, a tudíž asi velmi pravděpodobně bude z plastových židliček špatně vidět na představení. A tak tomu tak skutečně bylo, vyšší muži viděli postavy maximálně od rozkroku k hlavě a sedící ženy pak stěží od pasu k hlavě. K nemilému překvapení, že barokní opera ve skvělých a drahých kostýmech sama o sobě není zajímavá pohybem, neboť ten se odehrává zejména v dobově poplatných krokových variacích, tj. hlavně způsobu pohybu lýtek. To jste však mohli vidět maximálně z první řady, a tím se z tohoto představení stala nevydařená parodie Keltských tanců na dvoře krále Ludvíka. Abyste toho nebylo málo, zaměříte se na hudbu, která však byla ze záznamu. Zvukaři pak k dovršení zážitku prostor ozvučili v nepřítomnosti publika, takže při zaplnění zahrady byl zvuk velmi tristní, tichý a občas se zcela vytratil a tím se z nevýrazné barokní hudby vytratilo vše co mohlo stát za poslech. Zapomeňte na jakoukoliv živou árii, ta se také nekonala, čekání na konec se stávalo zcela veřejně neskrývaným utrpením a vrcholem všeho byl dobový luxusní ohňostroj, na který byste za toto vstupné opravdu nešli.
Potlesk mírný a vlažný zcela odrážel tragédii večera, vyhozené veliké finanční prostředky bez jakékoliv zajímavé invence a s totálním zazděním, krásného nápadu. Myslím, že kdyby se jednalo o akci za 125,- Kč, kde při vstupu dostane za 25,- Kč párek v rohlíku, tak by to bylo snesitelné, případně toto představení v tomto provedení zkrátit na 10 minut a s úžasným ohňostrojem zakončit festival pro návštěvníky Českého Krumlova bez vstupného, případně s dobrovolným vstupným na charitativní účely, by bylo akceptovatelné.
Takto vedený festival se stává příležitostí pro místní elitu zbohatlíků, která je smutným obrazem konzumního zážitku v podobě pití a jídla a nikoliv kultury.

Žádné komentáře:

Okomentovat