17. října 2018

Třídní schůzky - napsala Šarlota Šetinová

Konečně. Je tu den D. 
Poslední úprava již tak dokonalých vlasů, odkašlání, zaklepání na dveře s viditelným opotřebením, odpadávající klika je toho důkazem. Vstupuji přesto do malé třídy jako hrdá matka.
"Dobrý den, vážení a milí!" pronesu vznosně...
Ostatní rodiče najednou cítí, jako by příchod té urpurtné dámy způsobil zmenšení již tak malého prostoru.Vzduch nějak houstne.

Pár pavouků kráčejících pod lavicemi v zadní části třídy, splašeně se rozuteklo do bezpečí svých pavučinek. A že tedy mají na výběr!
Ostatních přísedících si nevšímám, nějací burani....nevzdělanci....Cccc.....Pohotově se usadím na rozviklanou židličku do nejlepšího místa, jak jinak, než před katedrou, nad níž se pyšní hlava našeho státu... No alespon něco je na svém místě...
Třídní učitelka se ostýchavě pousmála, již cosi tuší.
Jak se tak dívám, myslím, že toto místo disponuje výbornou akustikou, ostatní žáci by měli plesat radostí, když rozezní se hlas mého syna. Také ruka se tu zvedá velmi dobře. Vysoké stropy nebrání větší urputnosti a nepřítomnost souseda po mé lavici umožňuje fyzický pohyb, když by byl nějakým nedopatřením můj syn přehlídnut.
Zajímalo by mě, jak často sem povolávají uklízecí službu. Ta oprýskanost ledabyle omítnuté zdi s obrázky nejrůznějších útvarů .....ta podlaha se šlápotami od bot roznášejících zbytky svačin.....Nemožný odér linoucí se z houby na tabuli původně sloužíci pro jí daný učel, nyní se pyšně rozhlíží po třídě a hledá vhodného kandidáta, kterého by mohla ztrestat....
A k tomu všemu ten nervy drásající zvuk zářivek....Praskají, brumlají, syčí.....tón jejich zabarvení je pro mé oči prostě nepřípustný, vypaluje mou dokonalou barvu očí, kterou zdědil i můj Pavlíček.
Jak se v tomto prostředí mohou naše děti vzdělávat? Zeptám se pohoršeně učitelky oblečené v ukrutně obebnutém kostýmu, jež zvýrazňuje kypřejší tvary čím dál více nervoznější dámy
Na můj dotaz jen pokrčí rameny, strojeně se usměje a poprvé promluví roztřeseným hlasem: "Vy jste od Pavlíka, že?"
Přílišná skromnost je někdy na škodu, a tak s vervou sobě vlastní odpovím otázkou: A jak jste to poznala? To ty oči že? A víte, že na toto téma probíhal nedávno jistý výzkum? Vědci totiž přišli na to, že...
Učitelka polkla a nechala znít hlas, jež jí byl tolik známý. Bohužel.