29. října 2018

Delirium tremens - napsala Ivana Výborná

Měli jsme dům na návsi. Na tu naši náves někdy přijel cirkus, někdy houpačky, někdy rodina Třísků chodila po laně 30 metrů nad zemí, ale tentokrát přijeli komedianti. Ubohý koník, který sotva stál na nohou, táhl vůz, zakrytý režnou plachtou, nataženou na půlkulatých obručích. Pro nás vesničany to samozřejmě byla událost, která slibovala rozptýlení.
Po chvilce náves byla plná lidí, ti se postavili do kruhu a čekali, co se bude dít. A ono se dělo. Nejprve se z vozu vyřítil na mol opilý chlap v dlouhém kabátě, hubený, s mastnými šedivějícími vlasy a začal bičem mrskat toho hubeného koníka. Koník se vzpínal, připoután k oji nemohl utéct a chlap jak smyslů zbavený jej bil a bil. Náves zakvílela, ale nikdo toho zuřivce nezastavil. Pak za silného řevu vytáhl z korby ženu a smýkal jí po zemi. Vedle ní se schovávalo plačící dítě, ale uteklo, když se opilec rozehnal i po něm. Potom ten zoufalec vlezl dovnitř a něco hledal. Ven lítaly hadry, talíře, kastroly a pak, konečně, tu věc našel. Byla to veliká sekyra. Slezl dolů a začal sekat do napnuté vozové plachty a loukotí kol. Nakonec se zapřel ramenem do postranice a vůz převrátil na zem. Ozval se chřestivý zvuk a chudičká domácnost byla roztříštěna na padrť. Jeho delirium se stupňovalo. Stále mával sekyrou a šel s ní proti lidem. Ti neutekli, na místě je udržela zvědavost, jen kvíleli a ustupovali z šílencova dosahu. Proto se komediant s napřaženou sekyrou přiblížil ke koni, že jej zabije. V tu chvíli jsem vyděšená utíkala pro pomoc. Tatínek seděl, jako obvykle, v kuchyni a zase si četl. Rozrazila jsem dveře, já, malé ještě dítě, celá uřvaná, a mezi vzlyky jsem vyrážela „tati pojď, pojď, on ho chce zabít.“ Nevypadla ze mne kloudná věta, kde a kdo se k vraždě chystá, jen jsem tahala tatínka za ruku ke dveřím a on mne, samozřejmě, následoval.
Když vyšel z domu, okamžitě zaregistroval povalený vůz, vyděšené lidi a řezníka, jak se zaklání a chce zatnout sekyru koni mezi oči. Ve zlomku vteřiny táta překonal v letu těch pár metrů a vrhl se na chlapa. Ten nechal koně koněm a šel se sekyrou proti němu. Náves ječela a zakrývala si oči. Můj hbitý tatínek se ostří vyhnul, vytrhl sekyru chlapovi z rukou, hodil ji za sebe a dal mu takovou ránu pěstí, že se komediant poroučel k zemi a vůbec se nehýbal. Komparz dychtivě vyčkával, co se bude dít dál. V nastalém tichu tatínek pomalým krokem odkráčel k lesu a zkratkou na Kladenské SNB, udat se, že zabil člověka.
Naštěstí se po chvíli komediant probral a s některými odvážnějšími sousedy postavil vůz zpátky na kola a se svou vystrašenou rodinou, zničenou domácností a ubohým koníkem odjel s večerem z naší vesnice.