"Půjdeme do sklárny," řekla máma. To jako že to tady bude celý ze skla? No zatím to moc nevypadá... Žádný sklo tady nevidím, jen velký divný kostky, obalený fólií. Sklárna, to zní skoro jako cukrárna. A ta přece taky není z cukru, ale dělají tam cukrátka. Tak třeba to bude podobný.
To jsem zvědavá, jak to sklo vlastně míchají? Budou mít nějakou velkou káď a do ní budou házet všechny ty ingredience, jak říkal tatínek?
Zatím žádnou nevidím. Jen to tady hrozně hučí a je mi horko. Skoro jako u táboráku...
Hučí to čím dál víc, neslyším, co mi máma říká. Ani to tady úplně nevoní, všude vedou trubky a ze stropu lítají oranžový světýlka. Ty se mi líbí nejvíc. Chtěla bych se jít podívat blíž, ale máma mě nepustí.
Jé, vždyť to jsou malinké skleničky a jsou úplně stejně oranžové jako ty světýlka nahoře. A vypadají jako skleničky, ve kterých mi máma dává přesnídávku. Tady jich mají snad miliony. To bych asi nikdy nesnědla!