Vombat a hvězda - napsala Aneta Hustolesová

Aneta Hustolesová

Jednou se vombat Pavel probudil ve své noře hluboko pod zemí a byl smutný a znuděný. V neděli ráno totiž všichni vombati leží v noře u televize a jen se tam tak válejí.
V televizi šel zrovna pořad o kosmonautech. Pavel měl kosmonauty rád, protože se dostanou až ke hvězdám. Přemýšlel, jestli se takový kosmonaut v neděli ráno také jen kouká na televizi.
Když konečně přišel večer, vombat Pavel mohl vylézt ven z podzemního bludiště.
Večer mají totiž vombati hlad, tak se jdou ven najíst.
Venku svítil měsíc a Pavel se zakoukal do noční oblohy.
Jak byl tak Pavel zakoukaný, tak viděl padat hvězdu. Hvězdu padat ještě nikdy neviděl a rozhodl se, že ji najde a odnese si ji s sebou dolů, do nory.
Vyrazil rovnou za nosem a snil o té padající hvězdě.
Šel dlouho a začínal se bát tmy a divných zvuků kolem sebe.
„Co tu pohledáváš, vombate?“ ptal se klokan, který vyskočil z vysoké trávy. Pavel mu vyprávěl o hvězdě.
Klokan se zamyslel a řekl si, že půjde s ním, protože i on chtěl  vidět, jak vypadá hvězda, která spadla na zem.
„Kam jdete, kluci?“ ozvalo se brzy za nimi. Ze tmy se vynořila koala. A že půjde také s nimi. Celé dny stejně jenom prospí na stromě a procházka jí prý udělá dobře.
Chodili a povídali si celou noc a najednou bylo ráno. Vtom tři kamarádi uslyšeli, jak za nimi funí pomalá ježura, která je celou cestu pronásledovala.

Aneta Hustolesová

„Konečně jsem vás doběhla! Chtěla jsem vám říct, že hledáte marně. Hvězda totiž z vesmíru padá tak rychle, že cestou dolů shoří a rozpadne se.“
Pavlovi došlo, že hvězdu nikdy mít nebude a nevadilo mu to.
Pochopil, že našel něco lepšího, našel fajn kamarády.