27. října 2016

Ze života úředníků - napsal Honza

Nezvaný host přichází ve většině případů nečekaně, zprudka a bez ohledu na rozpoložení navštěvovaných osob. Jeho přijetí je vynucené. Je trpěn, i když se nezřídka setká s předstíraným uvítáním či hranou nákloností.
  Nezvaný host má vždy snahu přinést převratné nápady a témata. Jeho přirozeným talentem je vše zveličovat a dramatizovat. I situace zdánlivě banální. Rád se poslouchá, čemuž odpovídá i nezměrná délka jeho monologů. Obsah je však plytký.
Nezvaný host nemá jasné téma a nezadržitelný tok slov je bez jednoznačného vyznění či závěru. Na reakce, nápady či připomínky dalších zúčastněných nečeká. V případě, že kterýkoli odvážlivec uspěje a je schopen artikulovat byť sebemenší sdělení, setkává se s další salvou slov a vět.
Nezvaný host reaguje se zápalem sobě vlastním a svou nadvládu podporuje fabulacemi či dokonce výmysly. Na přímé důkazy a tvrzení svědků nereaguje a nadále sám sebe utvrzuje v iluzorním, sebestředném světě, jehož je sám stvořitelem. Odchází na několikrát a nikdy nelze vyloučit jeho brzký návrat. Atmosféra zůstává po určitý čas stísněná.
Po chvíli začnou pozůstalí pookřávat a diskutovat o smyslu návštěvy nezvaného hosta, který však zůstává skryt. Reakce, které nebyli schopni sdělit za jeho přítomnosti se, nyní valí jedna přes druhou.
Nyní již v rozverné náladě všichni přísahají více odvahy do další návštěvy.
Historie však mluví jasnou řečí. Scénář i role jsou dané a všichni ví, že příště vše proběhne naprosto stejně. Jedinou útěchou je vědomí, že s počtem návštěv bude narůstat naše otupělost, která poskytne dočasný azyl neklidným myslím.
Tak zase příště na shledanou, nezvaný hoste - řediteli našeho oddělení.

Žádné komentáře:

Okomentovat