5. srpna 2016

Stamichman a Prastarý strom - napsala Lucie Malá


Jednoho večera se takhle Stamichman procházel po nejstarší části lesa na úbočí Kralického Sněžníku. Zrovna byl zkontrolovat místo, odkud vyvěrá pramen řeky Moravy a cestou vzpomínal, jak kdysi dávno poprvé navštívil zpustošený kraj, který byl teď jeho královstvím.
Jak tak bloumal, uvědomil si, že vlastně neví, proč byla předtím než přišel oblast Dolní Moravy tak zbědovaná. V tu ránu se rozhodl, že to musí zjistit. Bylo mu nad Kralický Sněžník jasné, že nejspolehlivější odpověď nalezne u Prastarého stromu, který leží v samotném srdci zdejších lesů.

"Mistře?" oslovil Stamichman obrovský buk zadýchaně, když po pár minutách ostré chůze dorazil na místo.

Mohutný kmen zapraskal. V kůře porostlé lišejníkem se objevilo oko. Potom druhé. Vzápětí se ve změti prasklin vytvořila ústa.
"Stamichmane, příteli!" zvolal obrovský listnáč dobromyslně, když zaostřil na postavu před sebou. "Co tě ke starému buku přivádí?"
"Zvědavost, mistře. Velmi by mě zajímalo - co před mým příchodem způsobilo v kraji bídu?"
Prastarý strom zaševelil listím, jakoby vzpomínal.
"To je prosté, milý Stamichmane, žádnou velkou vědu v tom nenajdeš. Lidí a zvěře zkrátka přibývalo víc a víc, ale okolních zdrojů vody bylo pořád stejně. Za nějakou dobu začala voda docházet. Tehdejším obyvatelům se přestalo dařit, zvířata umírala. A tak odcházeli, jeden po druhém, až zbyla pouze nejodolnějsí hrstka živáčků, kteří z různých důvodů s odchodem otáleli."
Buk se odmlčel a propraskával ztuhlé větve."Ale netvař se tak pochmurně, příteli, tvá řeka Morava je zachránila a podívej se na tu nádheru, kterou tady máme dnes."
Stamichman se pousmál, Prastrom měl úplnou pravdu. Poděkoval mu a utíkal zkontrolovat pramen řeky Moravy pro jistotu ještě jednou.

Žádné komentáře:

Okomentovat