21. března 2018

VIVAT ITALIA - napsala Klára Kynosová

"Jak se to tady jmenuje?"
"Počkej, jeď pomalu!"
"Vidíš někde sakra tu ceduli Pizzo?"
"Jo, ale jen tam napsaný nějaký Rallentare."
"Rallentáre? To není v mapě, jedeme dál."
"Do háje, teď jsme vjeli do nějaký Prudenzy."
"No tak to jsme v prdeli, Rallentáre, Prudenza, se fakt picnu, Italové nablí."
"Víš co, já vystoupím a rozhlídnu se."
"Nikam nechoď, ještě se ztratíš. Já pojedu dál."
"No tak to jsme už úplně v háji, tady je Adádžo."
"Adádžo? To znám z flétny," vstoupil nám do hovoru brácha.
Bylo mi to celý divný. Zase úplný střevo nejsem, abych neuměla hledat v mapě.
Tátova nervozita a hysterie mě ale doháněla k šílenství. Nemohla jsem se soustředit. Kolem nás jezdili floutci na mopedech, troubili, halekali. Světla kafetérií a zmrzlináren blikala. Bylo horko a mně bylo až do breku. My snad k té tetičce nikdy nedojedeme.
"Hele, támhle vidím telefonní budku. Zastav, jdu zavolat tetě."
"Hm, tak jo, řekni jí, že jsme úplně v pytli."
Už to vyzvání, snad bude doma. Jinak spíme v autě.
"Ahoj teti! Prosím tě, my jsme zabloudili! Nejdřív jsme projeli Rallentáre, pak Prudenzou a teď jsme v nějakém Adádžu. A neumíme se vymotat ven!"
"V Adádžu? Jak to kolem tebe vypadá, v tom Adádžu," řekla lehce pobaveně.
"No je tu nějaká kavárna Saint Marco a vedle kostel, no nic zvláštního. A všude ty mopedy."
"Fajn, tak tam stůjte a nikam nejezděte. Vyvezdnu vás za pět minut."
Jdu k autu. Táta s bráchou se tváří otráveně, no kdo by nebyl, po pěti hodnách jízdy.
"Tak tetka pro nás jede."
"Hm," zabručeli dvojhlasně.
Za chvíli ji vidím. Krásnou usměvavou, sluncem opálenou Italku. Jede ve své lancii a mohutně gestikuluje na pozdrav. "
Amici mii, konečně se vidíme!"
Cítím úlevu, že už nejsme ztratceni, ale úspěšně nalezeni.
"Teti prosím tě, jak daleko je to k tobě? My projeli ty tři vesnice, a ne a ne Pizzo najít".
"No, tak já vám něco. To rellentare je příkaz pro řidiče, ať zpomalí. Prudenza vyzývá k opatrnosti a adádžo je příkaz pomalu. No a jinak jste celou dobu u nás v Pizzu."
Připadám si jako úplný trotl. A dávám si předsevzetí, že do roka a do dne se naučím italsky.