Major Zeman - napsala Simona Janíková

“Prosim tě, pojď spát, ty majore Zemane.”
“Tys vážně neslyšela ten křik?”
“No bóže, beztak se lekla pavouka.”
“Teď v noci?”
“Mladí chodí spát v noci. Ne jako my.”
“Teď ti řikám, že tahal po schodech velký pytel a zůstala za ním nějaká mokrá čára. Jsem to viděl, ne?”
“Že se ti kvůli tomu chce lézt z postele a šmírovat sousedy přes kukátko, fakt.”
“Hele, křičela? Jo. Bylo pak ticho? Jo. Tahal pak pytel? Jo. Já to vidím úplně jasně.”

Co se stalo? - napsala Simona Janíková

Když se vracíte z práce domů a už u tramvajové zastávky kousek od bytu vidíte desítky policejních aut, tak nějak tušíte, že se něco děje. Já to tedy věděla naprosto jistě, protože policejní pásky uzavírající ulici vedoucí k baráku fakt nevěstí nic dobrého. Když si to pak namíříte k nim, protože jinak se nemáte jak dostat domů, hlavou se vám v tu chvíli prožene proud myšlenek, které jedna přes druhou padají jako voda přes okraj niagárských vodopádů. A to i když zrovna detektivky nejsou váš oblíbený žánr a nemáte přečtené všechny knížky drsných severských autorů, kde je obyčejná vražda bodnutím nebo zastřelením nuda.