O vlčeti - napsal Roman Kasinec

Rup, prás, skok. Srnče je pryč. Mladý vlk se hladově kouká za utíkajícím kolouchem. V žaludku koncert. Pomalu se protahuje houštinou. Je na pasece, srnu cítí na každém kroku. Opět se schovává za keř. Čeká. Srna s mládětem je tu. Vyrazí, ale srny hop a skok, jsou pryč.
Břicho rámusí tak, že i datel je tichošlápek. Jak ho to máma učila? Vítr v zádech, nebo naopak? Prdlajs, to je přeci jednoduché. Opět se schovává a pak zase a zase. Nic a hlad.

Lhář - napsal Roman Kasinec

Stojím pod oknem a klepu na okenní tabulku. „Co je?“ ozve se nervózně. Jasně, vyrušil jsem „plejera“ počítačových her. „Ty, Jakube, potřebuji pomoct“ ….“Jo a řekni i mámě a bráchovi“ odpovídám s přehlédnutím výrazné neochoty. Otočím se a odcházím na druhou stranu domu, kde stavím dřevěné parkovací stání. No, zimní ometání sněhu a škrabání ledu při ranním odjezdu mě opravdu nebaví. V létě se auto naopak nestane pečící troubou trouby za volantem.