První pohled na Prahu očima studentky z ruského venkova - napsala Darja Plekanová

Když přijela jsem do Prahy, panovalo v ní typické české počasi: bylo zataženo a pršelo. A tak jsem byla první dny smutná. Stýskalo se mi po domově, nevěděla jsem , co mám dělat a seděla jsem doma a telefonovala rodičům do Ruska. Jenže pak začalo svítit sluníčko.A já jsem se poprvé vydala do ulic města a... byla jsem šokovaná. Všechno je tu tak jiné!

Na slovíčko - napsala Věra Staňková

Ten pohled mne snad nikdy neomrzí. Stojím na Karlově mostě a koukám na náměstíčko, které mám
před sebou jak na dlani. Má pro mne zvláštní kouzlo, a je úplně jedno, zda je den nebo noc, jaro nebo zima. 

Dnes je Kampa celá pozlacená. Měkké podvečerní světlo a babí léto udělaly své. Všechno tu ladí – červené střechy, prozářené fasády, mraky plující po obloze odrážející se v oknech, stíny lamp i spěchajících chodců pohybující se po kamenných kočičích hlavách nejkrásnějšího pražského ostrova. Chci se chvilku na všechno jenom dívat. Na domy i na řeku, která si tu kousek odtud poklidně pluje. Na stromy v parku a nedaleké Sovovy mlýny.

Máma Praha - napsala Monika Obojková

Vystoupila z tramvaje u Národního divadla. Jako heslo si tu větu opakovala pořád dokola: „Už ho
nikdy nechci vidět. Už nikdy. Už nikdy s tímhle hajzlem.“. Rozhodla se, že už se k němu nevrátí. Pomalu šla přes křižovatku k řece a zastavila se u zábradlí. Dole vítr čeřil hladinu a ona soustředěně sledovala obrázky, které na vodě kreslily vlnky. Myslela na něj a bála se, že jednoho dne zapomene, jak strašné to bylo. Že se vrátí, přijde pokořená, a on vyhraje. Pak tu myšlenku zavrhla. V téhle hře přece není vítězů. Oba prohráli.

Staré časy - napsala Lenka Štraubová

„Nemám na Vás moc času, dávám Vám tak 10 minut“ neochotně mě přijímá pan Vaněk, starý muž v nemocničním pyžamu. Ale ani plandavé pyžamo nemůže skrýt, že býval sportovec a fešák. Ale dnes jsou jeho oči smutné a má podivně odevzdaný pohled.

„Tak povídejte, co ode mne potřebujete“ netrpělivě mě popohání. Opatrně mu vysvětluji, že od něj nic nepotřebuji, jen jsem přišla jako dobrovolník na kus řeči, aby mu veseleji plynulo dnešní odpoledne.