Reklamace brýlí - napsaly Simona Vlčková, Aneta Beranová, Monika Řezáčová a Isabela Šilhová

Opuštěná

Simona Vlčková

Dobrý den, nezlobte se, ale já bych potřebovala pomoct s reklamací brýlí, jestli tedy máte čas, nerada bych vás zdržovala.
Víte, já jsem si na ně včera omylem sedla. Zrovna když jsem do sebe při snídani házela třetí toust a snažila se zapamatovat si latinský názvy všech nervů.

Tři katastrofy - napsala Monika Řezáčová

Vše to začalo chvilku po druhé v noci. Venku fičel silný vítr, na polovinu listopadu nic neobvyklého, a já se převracela ve své posteli ve druhém patře gotického hradu. V té době jsem totiž pracovala jako zástupkyně kastelánky a několikrát v týdnu jsem musela držet pohotovost přímo na místě.
Z chatrného spánku mě probrala rána a zvuk tekoucí vody. 

Co to, doprčic, je?

Už jsi mi chyběl - napsala Monika Řezáčová

„Ahoj zlato, už jsi mi chyběl.“
„To je dost, že jdeš. Ale… Ty jsi snad zhubnul?“
„Jak to jako myslíš?“
„Mám pocit, že je tu nějak moc prostoru. No jasně, máš zoubky nějaké obroušené. Že tys lezl do cizích dírek.“
„Za co mě máš, drahouši? Já nejsem jako ti druzí ze svazku, co vlezou všude. Já odmykám jen tvoje dveře. Jen jestli tebe nevykotlal někdo jiný…“
„No dovol! Do mě patříš jenom ty. Tak už sebou přece otoč, cukrouši, ať neztrácíme čas.“

Prodejna drogerie očima biomatky, dítěte, dědečka, uklízečky a zlodějů

BIOMATKA 

Simona Vlčková

Zde je můj ráj, zde nakupuji... Prosklený dveře se na mě usmívaj a už z dálky volaj: „Pojď k nám!“ Jejich tlama se rozevře a já vstupuju do džungle.

Už při prvních krocích mě doprovází ta známá vůně. Ještěže dm už znám. Jsem v klidu. Tady by si totiž netroufli používat nějaký chemický sajrajty. Očima přelítnu regály, který mě vítaj.