Zmrzlé tělo roztálo - napsala Petra Černá

Špičkou palce u nohy zkouším velmi opatrně teplotu vody v jezírku. Brrrrr! Neskutečná kosa. Po celém těle mi naskočila husí kůže jak struhadlo.
Ty ses snad zbláznil Peter??
V klidu, ty to dáš!
Po pár vteřinách otálení jsem se rozběhla a do ledové vody, někde ve slovenských horách, jsem vběhla ráz na ráz. Dech se mi zatajil, po šíji mi projela šimravá vlna chladu. S pocitem výhry sama nad sebou jsem vplula do toho chladivě opojného zdroje mého vítězství. Křik, smích, pláč a jekot.

Já rozhodnu! - napsala Klára Dvořáková

„Máte tu volno, slečno?“ zeptá se zase jeden a opře se o opěradlo židle u mého stolu. Děs! Sedím v téhle restauraci už dost dlouho, aby si všiml, že jsem jinýho takovýho odpálkovala právě před chvílí. Tomu říkám drzost! Že si nedají pokoj. Proč nechápou, že si přeju jen klid? Nechci si povídat, nechci poslouchat jejich řečičky o tom, jak mi to sluší, a jestli si dám kávu nebo něco ostřejšího. Jak „originální“…

Jak ulovit psa - napsala Monika Hadrabová

Nikdy jsem si nemyslela, že nejde chytit psa, který utekl. Zejména když mě zná. Opět jsem se přesvědčila o tom, že platí: Nikdy neříkej nikdy.
Moje maminka k nám přijela na návštěvu se svým psem Beníkem. Beník je na mamince naprosto závislý. Všude ji doprovází, stále ji hlídá a neskutečně trpí, když je od ní odloučen.
Rozhodly jsme se, že půjdeme nakoupit něco pěkného na sebe, aby měla maminka nějakou radost ze života, a protože do obchodních domů psi nesmí, ponechali jsme Beníka u nás na zahradě, kde pobíhal s našimi dvěma psy.

Spánková paralýza – napsal Tadeáš Jelínek

Abych vás uvedl do děje, musím vám říci, co je to ta spánková paralýza.

Je to stav ve spánku, velmi podobný noční můře, ale několikrát horší. Tento fenomén se projevuje zvýšenou hladinou stresu a nedostatkem spánku.
Při spánkové paralýze vidíte děsivé halucinace; například věci, kterých se člověk nejvíce bojí. Takže klauny, vrahy a jiné kreatury z těch nejhorších nočních můr. Samozřejmě můžete slyšet kroky, rány a křik. Více o tomto fenoménu zatím nevíme, známe pouze domněnky vědců.
No a teď příběh...
Asi jste pochopili, že budu vyprávět o tom, jak jsem prožil spánkovou paralýzu.
Začíná říjen a končí září, měsíc plný školních testů a zkoušení ze všech předmětů. Sezení do půl jedné ráno nad matematikou... Ale konec tohoto strašného měsíce konečně přišel. Ze školy jsem šel rovnou domů, udělal každodenní domácí úkony a šel do svého pokoje.

Kadibudka - napsala Monika Hadrabová

Vidíš ji? Jak tam stojí? Hrdě, rovná a pevná jako skála. Jako by tam patřila od pradávna. Krásná a dokonalá malá stavba z prken zve k návštěvě každého, kdo obývá stavení nedaleko. 

Uprostřed stráně, obklopená dvěma stromy jak obrannými štíty. Její hnědá střecha se sklání v mírném úklonu těm, kdo ji navštíví a komu poskytne útěchu a úlevu. 

Dveře zavěšené na historické ocelové panty zavržou krátkou melodii na uvítanou, když vstoupíš a petlice zajistí dokonalé bezpečí po celou dobu pobytu.