Schody zmizely, takže 180! A dvakrát! - napsala Jana Korečková

Foto: Autorka

To takhle přijedete utahaní domů. Pěkně zaparkujete před panelákem. Říkáte si, jak jste dobrý nebo dobrá, že jste čapli tak fajnové místo… S elánem vyskočíte. Do pravé kabelku, batoh nebo jiné příruční zavazadlo, do levé nejlépe hoooodně velký nákup a jako bonus do podpaží - karton mléka… Pak teprve zvednete oči a ejhle! Schody nikde! 
Plán Bé. Oběhnu blok, půjdu zadním vchodem.

Lenka má vážně dobrý nápad! - napsala Jana Korečková

„Tjamtadadam, tjamtadadam, tjamtadadam…!“ Bože! Kdo vymyslel mobilní telefon? Hm, volá Lenča! Ale ta odjela do Plzně? Co se děje? S obavami beru hovor: „Ahoj, zlato?!“
Lenka hned chrlí, jak je jejím dobrým zvykem: „Ahoj! Hlásím, že jsme na místě. Rodinku jsem ubytovala a nakrmila, chystám se na kolo, Jani! Nikomu se se mnou nechce, jsou to lenoši, tak jsem vzpomněla na tebe, ty bys jistě vyrazila, viď?“
„Rozhodně, že váháš?“ zalžu, ani se nečervenám.
„No, škoda, že jsi ode mě tak příšerně daleko. Jani, nebudu zdržovat, stmívá se čím dál dřív, tak raději hned pádím. Pošlu ti fotky. Měj se!“
Než se nadechnu, je pryč. To je celá ona! Prostě poděs! Nu, což. Hlavně že je v pohodě.