Hrůza ve vlaku - napsala Helena Elderová

Stojím na perónu a čekám. Vlak do Brna přijíždí. Hurá. Nastupuji do vagónu. Hlavně, abych si nesedla vedle nějakého uřvaného děcka. No, i kdyby – dám si sluchátka a poslechnu si to nový CD od Mirai.
To snad ne, z druhé strany se do vagónu řítí rodinka se třemi dětmi. Bože pomoc, oni si sedají ke mně. „Ty si sedni támhle vedle té holky a vy dva budete sedět se mnou a s tátou.“ Jaképak vedle té holky? Jaká já jsem podle ní holka? Snad je ta matka zvládne a oni budou v klidu.

Ve dveřích - napsala Helena Elderová

Kam jdeš?
Nevím.
Kdy přijdeš?
Nevím.
A s kým jdeš?
Sama.
A kdy teda přijdeš?
Ti říkám, že nevím.
Nebuď drzá.
Jasně.
Tak přijď brzy.
No jo, pořád. Jako bych někdy přišla pozdě.
Mám ti to připomenout?
Nemusíš, čau.

Na rýžovém poli – napsala Helena Ederová

V červnu 2013 jsme s Pepou prožili krásnou pohádkovou svatbu a těšili jsme se na ještě pohádkovější svatební cestu. Po dlouhém vybírání a drobných nástrahách cestovních agentur jsme se rozhodli procestovat ostrov Bali v Indonésii.
Nejsme žádní velcí dobrodruzi, tak jsme oslovili specialisty, kteří dokázali zajistit vše, co jsme si vymysleli. Aby to bylo romantické, turisticky zajímavé a plné poznání jiné kultury. A jak jsme postupně zjišťovali až na místě, zajistili dokonce i něco navíc.
Největší překvapení nás mělo čekat až na závěr naší cesty, ale to co ani v agentuře nevymysleli, nás potkalo v první čtvrtině naší třítýdenní cesty.