19. listopadu 2026

Moje milé já - napsal Martin Paruch

Moje milé já,
píšu Ti z času a místa, které si ještě neumíš představit. Je mi dnes sedmapadesát a Tobě dvacet. Nechci Ti vyprávět o tom, co Tě čeká ani prozrazovat, koho potkáš, koho ztratíš, co se ti podaří a co pokazíš. Některé věci musíš prostě prožít. Ale jednu věc Ti říct můžu, netlač a nespěchej tolik. Věci půjdou dobře a samy svojí přirozenou cestou.
Vím, že máš pocit, že musíš někam dojít, něco dokázat, něčím se stát. Že život je před Tebou a že ho nesmíš promarnit, i když máš spoustu času. Jenže život není závod, ve kterém na konci dostaneš diplom za to, kolik toho stihneš a čeho dosáhneš.
Neboj se dělat chyby. Uděláš jich dost. Některé budou zbytečné, některé bolestivé a některé se Ti budou ještě po letech vracet v myšlenkách. Ale někdy Tě i špatná cesta dovede na místo, kam by ses jinak nikdy nedostal.
Nenech si příliš mluvit do života. Vím, že nenecháš. Naslouchej ostatním, ale žij podle sebe. Vnímej, kdy jsi šťastný a buď k sobě upřímný. To je celé.
Buď odvážnější. Ne v těch velkých věcech, ale v těch malých. Říkej lidem, co pro tebe znamenají. Neodkládej setkání, cesty ani rozhodnutí. Nečekej na vhodnější dobu. Ta často nepřijde.
Čas je zvláštní věc. Nezapomeň na lidi, které máš rád a se kterými ho můžeš sdílet. Některé vztahy Ti vydrží celý život a jiné se rozplynou, aniž bys pochopil proč. Ale i tam nešetři laskavostí.
Cestuj. Ne proto, abys viděl svět, ale abys ho pochopil.
Martin