Co je štěstí? - napsala Nataša Richterová

Srpen, 2018 

Milý Arnošte, 

kdyby mi někdo před nedávnem řekl, že mě rybaření dovede ke kurzům psaní, vysmála bych se mu. Jenže cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Víš, to bylo tak: Měla jsem pocit, že potřebuji kultivovat psaný projev pro svůj blog o norském rybolovu. To byl březen. Teď máme srpen a já se vracím nabitá dojmy z víkendového kurzu psaní podle Tebe. Zatím jsi ke mně promlouval jen svými příběhy. Ústy Dity Saxové, Kateřiny Horovitzové, Colette Cohenové… Teď ses mi trochu více zhmotnil prostřednictvím lektorky Dany Emingerové, Tvé žačky. Díky ní jsem Tě mohla více poznat. Arnošte, ta Tvá metoda je úžasná a lidi v kurzu jsou úžasní a hlavně Dana je. Jsem toho plná. Dneska neusnu. Jdu něco psát. Jen tak, pro radost. P.S. Musím si to někdy zopakovat… Co nejdřív.

Prosinec, 2018 

V Divadle Dobeška proběhlo autorské čtení. Arnošte, Dobeška! Já vím, že Ty ji znáš dokonale. Ty jsi tady učil tvůrčí psaní po návratu z emigrace. Ale já? Na prknech divadla? Divadla Sklep? Se svojí povídkou? Hustý, člověče, hustý. Jsem… asi šťastná.

Leden, 2019 

Představ si, Arnošte, že někdo měl ten bláznivý nápad udělat povídkovou knihu. V šesti lidech. O mužích a ženách. Tohle by mohlo být zajímavé. Jdu psát. Psaní mě baví čím dál víc.

Listopad, 2019 

Milý Arnošte, 

mám za sebou první literární dílnu. Kdyby mi někdo před pár měsíci řekl, že dobrovolně pojedu někam do lesů na čtyři dny s lidmi, které jsem viděla sotva párkrát, poslala bych ho někam. Ale bylo to báječný. Venku bylo hnusně a zima a na autorské čtení přišlo asi pět lidi, ale i tak to bylo super. Tak tohle si musím někdy zopakovat…

Červen, 2020 

Milý Arnošte, 

druhá literární dílna - tentokrát na zámku Loučeň. Představ si: Večer napíšu scénku pro zámek a druhý den už ji hrají herci přímo v zámeckých komnatách. Neuvěřitelně inspirativní. Jdu hned vymýšlet něco dalšího. Psaní už není jen o radosti, stalo se pro mě posedlostí. Doma ze mě mají velkou radost. Když píšu, jsem mimo, nic kolem nevnímám. Ale Arnošte, když píšu, moje duše zpívá.

Říjen, 2020 

Milý Arnošte, 

knížka šesti spoluautorů je na pultech! Jmenuje se Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom a jiné povídky. Dlouhý název, říkáš? Já vím. Ale je to bezva mít povídky v opravdové knížce. Je to přece štěstí, dotáhnout společný projekt do konce, ne?

Září, 2021
Milý Arnošte, 

jsem dokonalý příklad pravdivosti rčení: „Odříkaného chleba největší krajíc.“ Co myslíš, že jsem odpověděla Daně na dotaz, jestli by se někdo ze zkušenějších účastníků nechtěl zapojit do kurzů jako lektor? Jasné ne. Copak já jsem nějaký učitel? A kdo myslíš, že povede od září online kurz tvůrčího psaní podle Tvé metody? Jsem pěkně nervózní, Arnošte. Něco jiného je užívat si tvoření příběhů jen sama pro sebe a něco jiného je předat tu radost druhým. Tady končí prdel… P.S. Jak bylo Tobě, když ses měl poprvé postavit před studenty? P.S.2 Jednu jistotu přece mám: vím, že Tvoje metoda funguje.

Únor, 2022 

Milý Arnošte, 

začal semestr na Sutnarce. Ptáš se, co to je? A co s tím mám společného? Tomu bys nevěřil. Kdyby mi před pár lety někdo řekl, že mě až takhle moc chytne někoho něco učit… No, poslala bych ho zase někam. Ale mě to vážně baví! Dana mě letos přizvala do výuky tvorby příběhů pro obor Komiks a ilustrace na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. P.S. Ta ženská dokáže z člověka dostat i to, co ani netuší, že v sobě má. P.S.2 Studenti jsou bezva.

Listopad, 2023 

Milý Arnošte, 

vydala jsem knížku. Voní rybinou a norským pobřežím. Držím ji v ruce a cítím… Když člověk dokončí své dílo, měl by být přece šťastný, ne? Co jsi cítil Ty, když jsi svíral svou první knihu? Bylo to štěstí nebo spíš únava?

Únor, 2026 

Milý Arnošte, 

Sutnarka mi neuvěřitelně přirostla k srdci. Už tam učím sama. Studenti komiksu mají krásnou a nespoutanou fantazií. A kdybys mohl vidět ty jejich kresby!

Září, 2026 

Milý Arnošte, 

dnes mi vedoucí ateliéru ze Sutnarky řekla, že studenti, které jsem v uplynulých semestrech učila, se úspěšně umísťují v komiksových soutěžích. A že je to také tím, že umí dobře vystavět příběhy. Arnošte… to Ti je tak… Ale co já Tobě budu povídat. Ty určitě znáš ten pocit tepla v krajině srdeční... Kdybych se nebála, nazvala bych to pýchou a dmutím… Zkrátka, když se Tvým studentům daří, když jim to jde a baví je to, když jsou úspěšní, když dostanou křídla a letí… 

Tohle je štěstí, Arnošte. Tohle je štěstí.