A už jsi někdy viděl, jak se převáží jeřáb? On tam vždycky jen tak stojí,jak se tam ale dostal. Nevíš, co? Tak bude už zticha? Poslední varování, jinak začnu počítat do tří.
No, myslím, že to nepomůže, i kdybys místo do tří počítal až do půl čtvrtý. No jasně, teď jseš chytrej. Kde jsi byl dneska, když jsem chtěl chtěl na obědě poděkovat za jídlo.
Myslíš, jak jsem tě donutil místo děkuju říct tomu číšníkovi, co ti popřál dobrou chuť vám taky? To se mi povedlo ne? Jo, povedlo, teď mě kvůli tobě začínají místo přátel a známých za retarda považovat i cizí lidi. A čím jsem starší, tím je to s tebou horší. Už se vypni a nech mě spát, nebo si jdu pro prášky. Nejdeš, včera jsi měl poslední. Vzpomínáš? Ty jsi zase chytrej. Kdybys radši fungoval dneska v práci. Chtěl jsem jen Hance říct, že jí to sluší. Vždyť víš, že se mi líbí.
Jenže jsi místo toho, že se ti líbí, jak je přirozená, řekl, že je přirození. To se mi povedlo, zařadím to mezi nejlepších deset tvých trapných momentů. A když už jsme u toho, pojďme si je všechny přehrát. Co po mně chceš? Proč mi místo oveček sevíruješ tohle? Kdyby to šlo, tak tě vyměním.
Vždyť bych ti přece chyběl. Vždycky sis díky mně připadal chytřejší než ostatní. Kdyby to jenom trošku šlo, vyměnil bych tě v klidu za deset deka gothaje. Teď mlč a nech mě spát. Za šest hodin musím vstávat.
Hm, spíš tak za čtyři a půl. Už spolu chvilku mluvíme. Schválně, koukni na telefon. Nebudu koukat na telefon.
Jen ho rychle vezmi z toho nočního stolku a koukni se. To dělat nebudu, pak už bych neusnul vůbec. Jen na chviličku. Odemkneš displej, hodíš na něj oko, pak se otočíš na druhej bok a půjdeš spát, už tě nechám, čestný slovo. Vždyť za čtyři hodiny vstávám. To je v háji. Ráno mám mít tu prezentaci tržeb za poslední kvartál a finanční ředitel si brousí zuby, aby mě vyhodil. V kolik to zítra máš? Hned v osm, vždyť to víš. Tak jo, hezky se vyspi, už dám pokoj. Ale pamatuj si, že vstávám až v jedenáct. A těch deset nejtrapnějších momentů si dáme zítra!“
