24. května 2026

O kanárkovi a pánovi - napsal Petr Flajžík

Žil byl jeden starý pán a ten pán choval v kleci kanárka. Pán s kanárkem často mluvil, krmil ho a dobře se o něj staral. Někdy dokonce otevřel dvířka klece a nechal ho proletět se po bytě. Kanárek se vždycky vrátil. Pán mu proto začal otevírat okno, aby kanárek mohl roztáhnout křídla a létat ulicemi. A kanárek se vždycky vrátil zpátky do klece. 
Uplynulo mnoho let a pán postupně chřadl a ztrácel síly. Když věděl, že nastala jeho poslední hodina, kanárek přiletěl a usadil se mu na rameno.
„Byl jsi mi dobrým společníkem,“ unaveně řekl pán, „ale proč ses pokaždé vrátil, když jsi tolikrát mohl uletět? To tě život v kleci tolik těšil? Chtěl jsem ti dát svobodu.“
Kanárek se zamyslel a odpověděl: „Ty jsi čtyřicet let chodil do práce, den za dnem seděl v úřadu jen proto, abys každé léto na dva týdny mohl odjet na dovolenou. Každé ráno tě budil budík ve stejný čas. Když přišla návštěva, nedovolil sis před ní být sám sebou jen proto, že se to od tebe vyžadovalo. Kdysi jsi měl plno snů, ale čas a okolí tě nenechalo splnit si jich jen polovinu. Mě si z klece pouštěl, ale sám vidíš, že celý svět není ničím jiným než další velkou klecí. Staral ses o mně dobře, proto jsem chtěl být s tebou a dělat ti společnost. Jednomu se klec snáší líp s někým, na kom mu záleží. To je ta největší svoboda, jakou může jeden pocítit. Na shledanou, můj nejlepší příteli.“

Poučení: I když žijeme v klecích, může to být snesitelné, když v ní máme správnou společnost.