Byla jsem zamilovaná do kluka, který si chtěl zahrát ve filmu na námět Vašeho románu. Jeho partnerkou měla být nejžádanější herečka té doby. Žádný troškař.
Tak jo.
A protože jsem z lásky všeho schopná, šla jsem si k Vám pro požehnání k dramatizaci.
Oslovila jsem Vás po nějaké přednášce.
Ten pohled, kterým jste si mě přečet, nepatřil starci. To bylo dobré.
Když jsem se vykoktala, souhlasil jste s mým záměrem a dostala jsem adresu, na kterou jsem měla poslat výsledek.
Podle jednoho interview v televizi, jste ho dostal a těšil jste se.
Já taky.
A tím náš příběh skončil.
Vím proč.
Dopustila jsem se svévole v interpretaci závěrečného chování hlavní hrdinky a Vy jste to nepřijal.
Jenže já zase nepřijala Vaši verzi, protože byla neženská. Dívka, která by prožila to, co jste předepsal, by se zachovala tak, jak jsem napsala já.
Příště to probereme.
A já to i zrežíruju, protože už si troufnu.
Bylo mi ctí pracovat s Vaším textem.
Nashledanou.
Irena
