„No, ale stejně si jel.“
„Jasně, ale kvůli komu? Tobě! Já blbec, já idiot. ‘Já jsem skoro nic nepil, Honzo. Je pozdě a autem je to jen deset minutek, Honzo. Přece bys nešel tu štreku v tuhle hodinu pěšky?!’ A jak to dopadlo co? Kde jsme teď Karle!? No, kde!?“
„U nějaký louky.“
„Já ti to povím. V prdeli. A k tomu mrtvý.“
„Ta laň tam vletěla úplně bez upozornění.“
„To je fakt hrozný, že ti nenapsala doporučený dopis: Vážený pane Novotný, dovoluji si Vás informovat o svém účelu skočit Vám před auto, tuto sobotu 23. května ve tři hodiny ráno, až pojedete z hospody nametenej jak doga. S přáním pěkného dne…“
„No jo, no jo. Najednou máš náladu být vtipnej.“
„A co mi asi jako jinýho zbývá? Se na mě podívej. Ten náraz mě hodil skrz přední sklo a skončil jsem nataženej přes větev stromu. Panděro mi trčí, kalhoty skoro u koníků. Bože, to bude ostuda, až nás někdo objeví.“
„Airbagy jsem si hodlal přidat příští měsíc, jak bych dostal výplatu. Áchjo, co já do to auta dal peněz. Teď ho odvezou rovnou na šrotiště.“
„Na tohle myslíš? Ne, že nežiješ, že se nikdy už neuvidíš s přáteli a rodinou?“
„Ty mě zase stresuješ, že bych se z toho napil. Jooo taková vychlazená plznička.“
„Plznička!? Já bych tě… Mlč už radši.“
