Metafory - napsaly Barbora Smýkalová, Alena Janková a Lota Šimončič

Láska je oceán, klidný i bouřlivý, krásný, ale slaný
Hašlerka je zima v papírové krabičce
Noční bouřka je symfonie hromů a deště odehrávající se za oponou tmy
Podzimní vítr je studená sprcha po horkém létě
Sbepoznání je hluboká studna
Ranní slunce jsou neodbytné prsty lechtající spící tváře

(Barbora Smýkalová)

Láska je jako skládání puzzle z dvou různých stavebnic, většinou blbost ale občas to do sebe nějak zapadne.

Hašlerka je jako ananas na pizze, dokážeš pochopit, že ji má někdo rád, ale nevěříš, že by ji někdo miloval.

Noční bouřka jako nečekané přepadnutí zármutku

Podzimní vítr jako připomínka ubýhajícího času.

Ranní slunce jako pozdrav nového dne

(Alena Janková)

Láska, čo som cítila mi bola tichým zemetrasením srdca

Hašlerka je ako hašlerkový bozk
objatie, čo nehou pripomínalo nočnú búrku
jesenný vietor - chladný šepot odchádzajúcich dní nesúci vôňu spomienok
sebapoznanie bolo hlboké, no temné ako pohľad do kamennej studne
ranné slnko mi bolo anjelom, poslom dobrých správ, rukou, čo vytiahla ma zo zlého sna

(Lota Šimončič)