První a poslední věty jsou v literatuře důležité, protože fungují jako brány – vstupní a výstupní – do světa příběhu. Mají výjimečnou sílu ovlivnit čtenářův dojem a určují, jak bude text vnímán a jak si ho člověk zapamatuje.
Vypište první a poslední věty z vašich oblíbených knih.
První věta je jako pozvánka – musí zaujmout, navnadit.
Ateliér byl plný syté vůně růží, a když se mezi stromy v zahradě pohnul lehounký letní vánek, zavanul otevřenými dveřmi těžký pach šeříku nebo jemnější parfém růžově kvetoucího hlohu.
Poslední věty
Ateliér byl plný syté vůně růží, a když se mezi stromy v zahradě pohnul lehounký letní vánek, zavanul otevřenými dveřmi těžký pach šeříku nebo jemnější parfém růžově kvetoucího hlohu.
(Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye)
Dva muži se objevili zničehonic, několik metrů od sebe v úzké, měsíčním světlem zalité uličce.
Dva muži se objevili zničehonic, několik metrů od sebe v úzké, měsíčním světlem zalité uličce.
(Joanne Rowlingová Harry Potter a relikvie smrti)
Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.
Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.
(Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále)
Poslední věta je jako ozvěna – měla by doznívat, usadit, možná i znejistět.
Tím ale opravdu končím.
Proč je důležitá první věta:
Zaujme nebo odradí – první věta (nebo odstavec) rozhoduje, zda čtenář bude pokračovat.
Nastolí tón a atmosféru – humor, napětí, melancholie, ironičnost apod.
Představí svět nebo konflikt – může rovnou naznačit, o co půjde, nebo vzbudit otázky.
Vytváří očekávání – čtenář podvědomě čeká, že mu bude zodpovězeno „proč tohle čtu?“
Může být symbolická – často je klíčem ke smyslu celého díla.
Příklady:
„Všechny šťastné rodiny se sobě podobají, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.“ (Tolstoj, Anna Karenina)
„Dnes umřela maminka. A nebo včera, to nevím.“ (Camus, Cizinec)
Tyto věty jsou silné, protože buď okamžitě podávají filozofii příběhu, nebo zneklidňují a nutí čtenáře pokračovat.
Proč je důležitá poslední věta:
Uzavírá oblouk – završuje děj, myšlenku, postavy, tón.
Zanechá dojem – často je to právě poslední věta, která v čtenáři „doznívá“ dlouho po dočtení.
Může překvapit nebo dojmout – je to šance na silný emocionální efekt.
Nabízí pointu nebo výzvu k zamyšlení – může zpochybnit to, co jsme si mysleli, že víme.
Dává smysl zpětně i první větě – silné texty tvoří kruh; začátek a konec se doplňují nebo zrcadlí.
Příklady:
„A tak musíme být smířeni s tím, že ho nikdy nenajdeme.“ (Závěr knihy, která celý čas buduje napětí kolem hledání pravdy.)
„Byl to krásný den, jako stvořený k zapomnění.“ (Závěr, který obrací význam celé předchozí zkušenosti.)
Teprve když si prohlédli jeho prsteny, poznali, kdo to je. (Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye)
Všechno bylo v pořádku.
Všechno bylo v pořádku.
(Joanne Rowlingová Harry Potter a relikvie smrti)
Tím ale opravdu končím. (Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále)
Vynikající autoři často věnují prvním a posledním větám tolik péče jako celým kapitolám. A čtenáři si je právě proto často pamatují.
Vynikající autoři často věnují prvním a posledním větám tolik péče jako celým kapitolám. A čtenáři si je právě proto často pamatují.
Proč je důležitá první věta:
Zaujme nebo odradí – první věta (nebo odstavec) rozhoduje, zda čtenář bude pokračovat.
Nastolí tón a atmosféru – humor, napětí, melancholie, ironičnost apod.
Představí svět nebo konflikt – může rovnou naznačit, o co půjde, nebo vzbudit otázky.
Vytváří očekávání – čtenář podvědomě čeká, že mu bude zodpovězeno „proč tohle čtu?“
Může být symbolická – často je klíčem ke smyslu celého díla.
Příklady:
„Všechny šťastné rodiny se sobě podobají, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.“ (Tolstoj, Anna Karenina)
„Dnes umřela maminka. A nebo včera, to nevím.“ (Camus, Cizinec)
Tyto věty jsou silné, protože buď okamžitě podávají filozofii příběhu, nebo zneklidňují a nutí čtenáře pokračovat.
Proč je důležitá poslední věta:
Uzavírá oblouk – završuje děj, myšlenku, postavy, tón.
Zanechá dojem – často je to právě poslední věta, která v čtenáři „doznívá“ dlouho po dočtení.
Může překvapit nebo dojmout – je to šance na silný emocionální efekt.
Nabízí pointu nebo výzvu k zamyšlení – může zpochybnit to, co jsme si mysleli, že víme.
Dává smysl zpětně i první větě – silné texty tvoří kruh; začátek a konec se doplňují nebo zrcadlí.
Příklady:
„A tak musíme být smířeni s tím, že ho nikdy nenajdeme.“ (Závěr knihy, která celý čas buduje napětí kolem hledání pravdy.)
„Byl to krásný den, jako stvořený k zapomnění.“ (Závěr, který obrací význam celé předchozí zkušenosti.)
