Prosím Vás, dobrý muži, před nedávnem jsem si tu pořídil potápěčské brýle, víte, jsem muž víry, ale i tak mám smysl pro humor, a na faře o kterou pečuji, a již delší dobu nazývám domovem, zatéká.
Byla ohledně toho schůze města, a tak mě na ní také pozvali a začali s tím, jestli je vůbec potřeba to opravovat a jestli není vůbec nejmoudřejší rekonstruovat to a udělat z toho byty k pronájmu, a nakonec se vůbec nic nevyřešilo. Jen Bůh ví, jestli za těch 36 let, co chodím po světě, dokázali něco vyřešit.Rozhodl jsem se tedy demonstrovat svoji pointu a na další schůzi jsem se oblékl do svého krásného nedělního roucha, no to není jak tady ta moje stará košile, víte, to je teprve paráda, no a na hlavu jsem si dal ty potápěčské brýle a na nohy ploutve.
No, co Vám budu povídat, pane, po prvotním šoku se zase vrátili k té své staré písničce. Jediný Eda, můj starý dobrý přítel, se nepřestal smát a po schůzi mi povídá: „No teda Bohumile Otčenášku, tahle sis naposled vyrazil z kopejtka, když jsi v šestnácti letech přišel o panictví! To teda bylo něco!“
Ale to asi zahýbám už moc do detailů, no zkrátka, Eda mě pak mírně zatahal za gumu brýlí a jak sám vidíte ta praskla.
To víte, já se nezlobím, ani náhradu nechci, přeci jen se s nimi nebudu potápět v místní řece nebo v jogurtu, který mívám ke snídani, ale vidím jako svoji křesťanskou povinnost Vám o tom říct, mám strach o lidi, kteří se s nimi opravdu chtějí potápět. Aby se nestalo, že někde v hloubi moře by ta guma náhle udělala PRÁSK a bylo by to v čudu…
