
„Vráno," řekl jednoho dne, „jsi moc hloupá. Vše, co mi poradíš, jen snižuje moji důležitost a velkolepost. Rozhodl jsem se tě vyměnit za zajímavého a krásného páva."
Vrána promluvila ke králi klidně a prostě: „Králi, jsi krásný a vznešený, ale svět vidíš z vrcholků hor a vzdušných výšin. Nemůžeš proto vidět vše. Já lítám nízko mezi korunami stromů, a proto vnímám věci jinak, tak jak jsou. A to, co ty nechceš slyšet, nebo jsi dokonce tím ponížen, je ve skutečnosti moudré a potřebné pro celé ptactvo."
Král byl ale už tak rozzlobený, že vránu okamžitě vyhodil a přizval k sobě páva.
Páv krále neustále obdivoval, vynášel jeho moudrost a se vším, co král vymyslel anebo uskutečnil, souhlasil a králi tleskal.
Páv krále neustále obdivoval, vynášel jeho moudrost a se vším, co král vymyslel anebo uskutečnil, souhlasil a králi tleskal.
Ubíhal den po dni, měsíc po měsíci.
Přesto všechna orlí rozhodnutí a nápady začaly pomalu a jistě ohrožovat ptačí říši. Pamětníci vrány začali být nespokojení. Důsledky špatných kroků a ješitnost krále vyvolávala strach ze záhuby ptačí říše.
Nespokojenost ptáků se dostala až k samotnému orlovi.
Nespokojenost ptáků se dostala až k samotnému orlovi.
„Oni odmítají poslušnost, chtějí se mi zbavit? Předejdu tomu a zbavím se toho chvástavého hlupáka páva!"
A tak udělal. Jenže nikdo nebyl už ochoten poslouchat jeho rozkazy. Orel zůstal se svou hořkou pýchou a hlouposti osamocen. Uhnízdil se vysoko v horách. K zemi ho od těch dob žene rychlostí dravce už jen hlad, ale pak se rychle se vrací zpět.
Ptáci od té doby zůstali bez krále.
Poučení: Pýcha a zavržení moudrosti zničí vše, na čem záleží.
Původní verze:
Pro svou majestátnost a ladnost ve vzdušných peřinách se orel v dávných dobách jmenoval králem ptactva. Ale co by to bylo za krále, kdyby svou krásu neměl s kým poměřovat! A tak ze všehoptactva vybral a svým pobočníkem učinil obyčejnou a nezajímavou vránu.
„Vráno," řekl jednoho dne, „jsi moc hloupá. Vše, co mi poradíš, jen snižuje moji důležitost a velkolepost. Rozhodl jsem se tě vyměnit za zajímavého a krásného páva." Vrána promluvila ke králi klidně a prostě: „Králi, jsi krásný a vznešený, ale svět vidíš z vrcholků hor a vzdušných výšin. Nemůžeš proto vidět vše. Já lítám nízko mezi korunami stromů, a proto vnímám věci jinak, tak jak jsou. A to, co ty nechceš slyšet, nebo jsi dokonce tím ponížen, je ve skutečnosti moudré a potřebné pro celé ptactvo." Král byl ale už tak rozzlobený, že vránu okamžitě vyhodil a přizval k sobě páva.
Páv krále neustále obdivoval, vynášel jeho moudrost a se vším, co král vymyslel anebo uskutečnil, souhlasil a králi tleskal. Ubíhal den po dni, měsíc po měsíci. Přesto všechna orlí rozhodnutí a nápady začaly pomalu a jistě ohrožovat ptačí říši. Pamětníci vrány začali být nespokojení. Důsledky špatných kroků a ješitnost krále vyvolávala strach ze záhuby ptačí říše.
Nespokojenost ptáků se dostala až k samotnému orlovi. „Oni odmítají poslušnost, chtějí se mi zbavit? Předejdu tomu a zbavím se toho chvástavého hlupáka páva!" A tak udělal. Jenže nikdo nebyl už ochoten poslouchat jeho rozkazy. Orel zůstal se svou hořkou pýchou a hlouposti osamocen. Uhnízdil se vysoko v horách. K zemi ho od těch dob žene rychlostí dravce už jen hlad, ale pak se rychle se vrací zpět.
Ptáci od té doby zůstali bez krále.
Poučení: Pýcha a zavržení moudrosti zničí vše, na čem záleží.
Ptáci od té doby zůstali bez krále.
Poučení: Pýcha a zavržení moudrosti zničí vše, na čem záleží.
Původní verze:
Pro svou majestátnost a ladnost ve vzdušných peřinách se orel v dávných dobách jmenoval králem ptactva. Ale co by to bylo za krále, kdyby svou krásu neměl s kým poměřovat! A tak ze všehoptactva vybral a svým pobočníkem učinil obyčejnou a nezajímavou vránu.
„Vráno," řekl jednoho dne, „jsi moc hloupá. Vše, co mi poradíš, jen snižuje moji důležitost a velkolepost. Rozhodl jsem se tě vyměnit za zajímavého a krásného páva." Vrána promluvila ke králi klidně a prostě: „Králi, jsi krásný a vznešený, ale svět vidíš z vrcholků hor a vzdušných výšin. Nemůžeš proto vidět vše. Já lítám nízko mezi korunami stromů, a proto vnímám věci jinak, tak jak jsou. A to, co ty nechceš slyšet, nebo jsi dokonce tím ponížen, je ve skutečnosti moudré a potřebné pro celé ptactvo." Král byl ale už tak rozzlobený, že vránu okamžitě vyhodil a přizval k sobě páva.
Páv krále neustále obdivoval, vynášel jeho moudrost a se vším, co král vymyslel anebo uskutečnil, souhlasil a králi tleskal. Ubíhal den po dni, měsíc po měsíci. Přesto všechna orlí rozhodnutí a nápady začaly pomalu a jistě ohrožovat ptačí říši. Pamětníci vrány začali být nespokojení. Důsledky špatných kroků a ješitnost krále vyvolávala strach ze záhuby ptačí říše.
Nespokojenost ptáků se dostala až k samotnému orlovi. „Oni odmítají poslušnost, chtějí se mi zbavit? Předejdu tomu a zbavím se toho chvástavého hlupáka páva!" A tak udělal. Jenže nikdo nebyl už ochoten poslouchat jeho rozkazy. Orel zůstal se svou hořkou pýchou a hlouposti osamocen. Uhnízdil se vysoko v horách. K zemi ho od těch dob žene rychlostí dravce už jen hlad, ale pak se rychle se vrací zpět.
Ptáci od té doby zůstali bez krále.
Poučení: Pýcha a zavržení moudrosti zničí vše, na čem záleží.