Z protější strany ulice na mě hleděla fasáda domu. Byla celá kachličková, z odstínů emeraldově zelené. Když jsem přešel ulici, zjistil jsem, že občas v té kachličce byl rostlinný vzor. Každý zcela odlišný, nebylo tam jediné dvojče kachličí.
Veselá - Slepá ulička
Cestou domů se rozhlíží. Bývá tu kočka mourovatá, kterou vždy hladí. Je to zvykem, nutností. Na zídce se střetnou zlatá očka s lidskými. Dnes je kočka komunikativní, mňouká, přede, ale hlavně vede. Vedle zídky mezi křoví, až k cíli o kus dál. Na první pohled, asi deset dalších koček, co touží po drbání. Je sice čest mít tolik kočičí důvěry, na příště ale musí narůst další končetiny. Pro všechny totiž jeden pár rukou nestačí.
Hnusná - Lékařská návštěva
Sedím v té židli s natáhlou rukou. Jen slyším tikání hodinových ručiček, které jsou ale třikrát pomalejší, než moje bušící srdce. V té ruce cítím studené štípnutí, které se promění v bodání. Sestřička mi nemůže najít žílu. Do leva. Do prava. Trochu našikmo. Krouží jehlou sem a tam. Tolik míst, tolik pokusů, ale ani kapka krve není venku. Jen jsem zalitý ledovým potem a hrůzou, a zrak se mi pomalu mlží.
Smutná - Nikde nikdo
Nadšením se blížím domu, kde mě vždy na zahradě pozdraví náš starý pejsek. Jsem pár kroků od domku, avšak vládne ticho a naše auto není na dohled.
Erotická - Hlučné ticho
V šeré, hlučné místnosti, kde září jen barevná světélka, modeluje se jediná postava. Zvýrazněné rysy, jako by ze šerosvitu vylezla. Přiblíží se k uchu a šeptá. Přes ten hluk, jediný hlas vyzní a v zádech zamrazí. Není to zimou ani strachem, ale jenom slovy, sladce zabalené pro dvě osoby.
