Z útulných stěn na něj shlížely fotky z minulosti, když spolu byli ještě šťastní. Dokud se mu dařilo
v byznysu, tak to bylo ejchuchu sem, ejchuchu tam, až na ně sousedi ťukali, že jsou moc hlasití.
A pak lásku vystřídalo bojové pole, kdy musel zajíc kapitulovat.
„Tu deku mi tady nech!“ volala na něj zvenku veverka a čudila jedno cígo za druhým.
„Ta je moje!“ skládal deku do tašky zajíc.
„Teď už ne!“ vlítla veverka dovnitř a zahryzla se zajícovi do tlapky.
„Mrcho! Jak jsem mohl mít rád někoho, jako jsi ty,“ naříkal zajíc a snažil se veverku odhodit. Marně. Držela se jako klíště.
Poučení: Nevěř nikomu, kdo je oprsklý jako lázeňská veverka.
