Sousedé - napsal Marek Bucko

„Zdravíčko, sousede! Tak se nám na víkend, zdá se, dělá krásně, že jo?!“ pokřikne z pod pergoly Karel směrem k vedlejší zahradě. Usrkne si z šálku ranní kávy, usměje se a posadí se na proutěné křesílko ke stolku. Starší chlapík, kterému pozdrav patří, ryje na zahradě jakési díry.
„Krásně jak pro koho! My tady na vesnici, když na to přijde, musíme makat i vo sobotách. Někdy i nedělích. Za chvíli musím do práce, sejeme. To nemůžeme vodložit na pondělí, kdy má chcát!“ odsekne chlapík.
„Chcete teda s něčím pomoct?“ pokouší se Karel smířlivě uklidnit souseda.
„A s čím bys mi mohl asi tak pomoct, doktůrku? Když tě pozoruju na zahradě, tak tam maximálně lemtáš kafe z maličkýho hrnku, jak nějaká buzna. Nebo se cachtáš v tom vašem blbým bazéně jak malej parchant! Ty seš takovej talent, že když jsem tě viděl s motykou, byl jsem rád, že je mezi náma plot. Já jenom potřebuju chytit toho zkurvenýho krtka, co mi tu vrtá. Praštim ho rejčem, hodim kočce a jedu na pole- do práce. Pomoct by mi mohl maximálně ten váš blbej čokl. Ten furt hrabe pod plotem. Snaží se dostat na moje slepice…“ syčí na Karla hrubián.
„Ale krtek je chráněný… Myslím… Stačilo by ho vzít třeba do prázdného truhlíku- co támhle máte a vynést někam do lesa. Nebo na louku,“ krčí rameny Karel.
„Sám seš prázdnej truhlík, kdes to viděl, nosit myši do lesa?!“
„Mluvil jste o krtkovi, ne o myši…“ upřesňuje si Karel.
„Koho poučuješ, ty blbej vzdělanče? Zalez si s tím přeslazeným kafem do toho svýho baráku a neopovažuj se mě buzerovat!“ prská hrubián. Naproti němu se otevře okno v domku a vykoukne žena v noční košili.
„Pepo! Co se tady zase hádáš! Jé! Dobrý den, pane doktore. Slyším tě až dovnitř. Proč tady na pana doktora hulákáš?!“
„A co ty se tady producíruješ nahatá ve vokně! Akorát mi děláš vostudu! Koukej zalézt za záclonu! A ty na ní nečum doktůrku! Vočumuj si svojí, stejnak je celá bledá, vycmrdlá, protože má doma hovno chlapa! Ale já k vám můžu klidně někdy, až budeš v práci, zaskočit!!! Ať se poměje!“ přidává soused Pepa. Karel kroutí hlavou a beze slova mizí francouzským oknem z pergoly do domu. Ještě slyší, jak za ním soused volá:
„Já jsem tady předseda myslivců, rybářů! Každej občas něco potřebuje porychtovat na parcele s traktorem, nebo jinej meloušek. V hospodě seděj chlapi z naší rodiny přes sto let na stejným místě! Prej MUDr! Neslyšel jsem nikoho ze vsi, že by u tebe byl v nějaký pitomý ordinaci, nebo měl recept na prášky, že bys sloužil na pohotovosti! Nic! Zajímalo by mě, kolik pacientů ti zaklepalo bačkorama, když o tobě nikdo nic neví. To budeš asi kapacita! A ty mě tu budeš srát s tim, že má bejt hezky, když jdu makat, aby takový jako ty měli co žrát.“
Docent Mudr Karel Novák DRSc za sebou, i když je na březnové ráno opravdu teplé, slunečné počasí, zavře francouzské okno. Jako už několikrát, za dobu co tu s manželkou bydlí, přemýšlí, zda udělali dobře. Ve městě byl sice o něco horší vzduch a ruch z dopravy, ale tady o klidu taky nemůže být řeč. Snad jen ten vzduch je tu lepší. Jen nesmí foukat vítr od prasečáku. 

„Komu chce pánbůh uškodit, tomu dá vola souseda,“ vzpomíná na citát z jedné humoristické knížky. No jo, tady už ale přestává sranda. Přitom sousedovi nic neudělal. A kdyby na té opuštěné parcele nepostavil on, tak by to udělal někdo jiný. Soused je bohužel taková ta regionální celebrita, jako v tom filmu Slunce seno jahody. Takový ten Venca, co umí opravit pračku, ledničku, na co si vzpomeneš. A pro cizí - a to pro něj Karel je - jen Václav. Vlastně tady Josef.
„Nakonec to tady budeme muset prodat…“ vzdychne Karel. Alespoň venku, že už je ticho.
„Asi už chytil toho krtka a šel do té práce,“ uvažuje Karel. A protože ho výstup se sousedem znechutil, nabídne manželce, že zajedou na víkend k jejím rodičům. Kupodivu mu to přijde jako menší zlo, než zůstat tady a čekat, co zase bude se sousedem. 

U rodičů to je překvapivě příjemné a domů přijedou až v neděli večer. V pondělí ráno se i tak docela těší do práce. Tam je to známé, nic ho nepřekvapí. Tedy to si Karel alespoň myslí.
„Tak pane docente, tady máte prvního. V sobotu večer. Náhle.“
Karel bere skalpel a začíná. Po dvou hodinách jen konstatuje:
„Infarctus amplus in pariete posteriori cordis - rozsáhlý infarkt na zadní stěně. Neměl šanci přežít.“
„No, tak vás ten vztek nakonec dostal dřív, než vy toho krtka, sousede. A tohle bych čekal spíš v břišní dutině jako apendix. Tím byste mojí paní asi moc nenadchnul…“ 

To všechno už si Karel jen myslí.

Ovšem v něčem nakonec měl Josef pravdu. 

Nikdo od Karla nedostal nikdy žádný recept, nikdo nevyprávěl, jak byl u něj v ordinaci. Nic. Jen mu tedy nikdy žádný - řekněme pacient  - technicky vzato kvůli jeho zásahu „nezaklepal bačkorama“. 

V tom se Josef mýlil. 

Takto Karel přemítá, když jde na pauzu. Zavře za sebou dveře s nápisem „PATOLOGIE“ a na lékařském pokoji si vychutná kávičku. 

V malém hrnku, jako pro buzny.

Zadání: Napiš příběh z vylosované postavy a premisy.
Vylosovaná postava: Patolog.
Vylosovaná premisa: Vychloubání přináší ponížení.

Napiš nepovedený příběh na stejné téma:

SOUSEDÉ – POKUS O NEPOVEDENOU VERZI PRO DOBEŠKU

Jednoho dne v neděli se Karel nacházel na své zahradě, kde bylo hezké počasí a slunce svítilo, což ho těšilo, a tak pil kávu z hrnku. Ve vedlejší zahradě pracoval soused Pepa s nářadím, pravděpodobně s motykou nebo něčím podobným, a Karel se zeptal, jak se má, na což mu soused odpověděl poněkud nepříjemně. Při tom používal ne zcela vhodná slova a Karel se ho snažil uklidnit a nabídnout mu pomoc, což ale nebylo přijato pozitivně.
Situace se dále vyhrotila, když se do hovoru zapojila i sousedova manželka, která vykoukla z okna a snažila se situaci uklidnit, ale nepodařilo se jí to, protože soused Pepa pokračoval ve svém rozrušení a říkal další věci proto Karlově lékařské profesi.
Karel se rozhodl odejít zpět do domu a přemýšlel o tom, zda bylo dobré postavit si v této vesnici nový dům, když zde není takový klid, jaký po odstěhování z města očekával.
Když se v pondělí vrátil do práce, dostal případ, kdy někdo náhle zemřel, a při své práci zjistil, že šlo o infarkt. Nakonec si uvědomil určité souvislosti, ale spíše si to jen pomyslel a nijak to nahlas nekomentoval.

SOUSEDÉ - ÚŘEDNÍ VERZE

V rámci jednoho dne, konkrétně v neděli, se fyzická osoba jménem Karel nacházela ve venkovním prostoru náležejícím k jeho nemovitosti, přičemž meteorologické podmínky byly charakterizovány jako příznivé, jelikož docházelo k působení slunečního záření, což mělo na uvedenou osobu pozitivní vliv, mimo jiné i v souvislosti s konzumací teplého nápoje, konkrétně kávy, z nádoby menšího objemu.
V bezprostředně sousedícím prostoru vykonávala jiná fyzická osoba, označovaná jako Pepa, pracovní činnost blíže nespecifikovaného charakteru, pravděpodobně za použití zahradního nářadí, které by mohlo být identifikováno jako motyka, případně nástroj obdobného typu.
Mezi výše uvedenými subjekty následně došlo ke komunikační interakci, iniciované osobou Karla, která měla za cíl zjistit aktuální stav druhé osoby, načež došlo k verbální reakci ze strany osoby Pepy, jež byla z hlediska komunikačního standardu vyhodnocena jako méně vstřícná, místy až konfliktní, a obsahovala jazykové prostředky, které by bylo možné označit za nevhodné.
Osoba Karla reagovala snahou o deeskalaci situace, včetně nabídky součinnosti, která však nebyla druhou stranou akceptována, čímž došlo k dalšímu zhoršení komunikační atmosféry.
Do této situace vstoupila třetí osoba, konkrétně partnerka osoby Pepy, která zaujala pozici u okenního otvoru a pokusila se o zmírnění vzniklého napětí, avšak bez dosažení požadovaného efektu, neboť osoba Pepy pokračovala ve verbálním projevu obdobného charakteru, mimo jiné i ve vztahu k profesnímu zařazení osoby Karla.
Na základě výše uvedeného vývoje situace se osoba Karla rozhodla ukončit svou přítomnost v daném prostoru a přesunout se do interiéru své nemovitosti, přičemž v rámci tohoto přesunu docházelo k internímu hodnotícímu procesu, zaměřenému na správnost předchozího rozhodnutí o změně bydliště z městského prostředí do prostředí venkovského.
V následujícím časovém období, konkrétně v pondělí, se osoba Karla dostavila na své pracoviště, kde jí byl přidělen případ týkající se úmrtí jiné osoby za okolností náhlého charakteru, přičemž odborným posouzením bylo zjištěno, že příčinou úmrtí byl infarkt.
V návaznosti na tuto skutečnost došlo u osoby Karla k určitému mentálnímu propojení předchozích událostí, nicméně tyto úvahy zůstaly na úrovni interní reflexe a nebyly dále verbalizovány.