Tajemnost nade vše - napsala Míša Čápová

„Vše je ještě na svém místě, vše je ještě na svém místě,“ opakovala si v posledních minutách neustále. Ta formulka má být ochranitelská, všemocná. Oněch šest slov znala celá rodina od Třicetileté války.

„Uf,“ hekla Markéta, když sestoupila ze schodiště a postavila se před svého syna.
„Vše je ještě na svém místě,“ mrkla na něj a oddechla si.

„Maminko, vy víte, kam se podívat? Vždyť je to jenom někde. Nikdo neví, kde přesně,“ povytáhnul obočí synek. „To jen nějaká vědma udělala čárymáry fuk a vy si myslíte, že je to v bezpečí,“ kroutil hlavou. Znal tu legendu odmalička. 

Dědeček se orientoval v zahraniční politice, vnímal proto Švédsko jako nepřítele. „Zkáza numero uno,“ křičel prý často u oběda. Vše cenné začal ukrývat. Pod zemí v těžkých truhlách. Kdesi.
Babička byla ženou vnímavou, citlivou, a protože dědeček respektoval i její pohled na svět, dovolil, aby ono místo nechala zajistit nehmatatelně. Heslem mezisvětským. Zašla proto za místní vědmou, která pod přísahou službě panství vykonala nejdůležitější rituál svého života.

„Víš, kontrola je o tajemstvích,“ pokračovala Markéta. „Když jsme přicházeli, stoupali jsme jen a jen na správné dlaždice. Jako když hraješ šachy. Pak jsem se zadívala nahoru a čekala, až uvidím ptáky. Odbyla celá a já ve svých myšlenkách dostala dovoleno zhlédnout tvář své maminky. Její úsměv otevírá brány. Získáš díky němu nadpozemskou sílu odhrnout valníky zeminy, abys zkontroloval truhly plné pokladů.“

„Maminko, ta vědma čarovala hodně dobře. A jak jste to zamkla?“ dychtil po informacích syn.
„Zvoláním Vše je ještě na svém místě. Jednoduché, fungující, bohatství zabezpečující,“ mrkla na něj. „Úsměv maminky v tu chvíli nadpozemskou sílu nechal odvát,“ se slzou v oku vzhlédla kamsi Markéta.
„Uvidím někdy babičku?“ zděsil se synek.
„Ano, už teď vím, že ano. Jsi naše krev a ta má oko otevřené. Neboj se,“ pohladila ho po vlasech.
Také hrajete rádi šachy?