ROZHODNUTÍ - NAPSALA HANA ZELINGROVÁ

Klára se v čekárně s námahou postavila a mrskla nevraživým pohledem směrem k sestře, co potřetí až příliš hlasitě opakovala její jméno. 

“Jo, sluch mám v pořádku, jen prostě trvá než se rozpohybuju no,” zasupěla. Dnes svého lékaře překvapí. Po letech přesvědčování, že by měla jít na výměnu kyčle přichází poprvé sama rozhodnuta, že náročnou operaci podstoupí. Slyší samu sebe, jak potvrzuje termín. Přitakává, když se doktor ptá: "Co vás nakonec přimělo k rozhodnutí? Problémy se spaním, bolesti?”
"Ano, ano," odpovídá, ale hlavou jí přitom projede obraz světle hnědých veselých a laskavých očí. Honzových očí, její studentské lásky a kamaráda. Je na tom stejně, čeká ho to samé. 

„To jsme to dopadli, co,“ směje se. „Pěkně jim tam snížíme věkový průměr.“ 

Je to fakt, oběma je pouhých padesát, většina klientů klinik pohybového ústrojí je v důchodovém věku.

Sešli se po delší době na víně. 

“Jak jde život, Kláro?” Ty jeho oči! Studené a horké současně. Mohla by se v nich utopit. A on ví, jak se podívat! Klára se v Honzově společnosti vždycky cítila dobře. Když měla pocit, že ji její manžel zanedbává, stačilo zavolat Honzovi a hned se cítila líp. Její muž jí byl vždycky oporou, jen mu prostě nerozuměla. Nechápala děsy, co se mu honí hlavou, nikdy nepochopila, proč se odstěhoval z její ložnice tak brzy a proč se musel stále tak sebemrskat nadlidskými sportovními výkony. To Honza byl otevřená kniha, ve které uměla listovat.

Klára iniciovala schůzku s Honzou kvůli novinkám, které ji nepotěšily. Od své blízké kamarádky se dozvěděla, že Honza odchází od ženy po třiceti letech společného života. Trochu ji nahněvalo, že právě tyhle věci s ní, celoživotní přítelkyní, Honza neprobírá. Večer tedy nezačal nejlépe.

 Nejprve Honzovi vyhubovala, že se jí s tak zásadní zprávou nesvěřil. Ona je přece ta první, s kým by měl probírat všechno důležité v jeho životě! 

 On ale kontroval: Introvertní Klára s ním přece také neprobírá své starosti v manželství a zdravotní problémy. A tak se mu svěřila, jaké má trápení s chůzí, a jak se bojí, kam to až může vést.

Večer příjemně probublává a náhle ve vinárně naproti Honzovi sedí úplně jiná Klára: Vtipná, chytrá a pohotová Klára, ve které možná pořád viděl tu Cher jako zamlada. Společný večer oba zpečetí dohodou, že na operaci půjdou ve stejném termínu. 

“Howg, stvrdíme své přátelství na jednom ocelové stole. Víš, že to operační lůžko je vlastně kovové? Nejspíš aby tě mohli rovnou odvézt na pitevnu, kdyby něco!” srší Honza svým pověstných černým humorem.

Po setkání ve vinárně jako by Klára dostala novou energii do života. Začala na sobě pracovat, držet dietu, byla v neustálém kontaktu s Honzou, který ji koučoval a podporoval v jejím úsilí. A tak přistoupila ke dlouho oddalovanému závažnému rozhodnutí podstoupit operaci. Nikdy se necítila lépe! Byla jako strom, co dostal na jaře novou mízu.

Operace se blíží. Honza volá: ”Tak už za týden Kláro, doufám, že máš sbaleno!” 

Klára vše potvrzuje a vůbec přitom nemyslí na nemocnici, ale na to, že bude tři týdny obědvat a večeřet s Honzou.
Na poslední chvíli se přijíždí rozloučit i její kamarádka: 

“A víš Kláro, jak to nakonec dopadlo se mnou a Honzou? Dohodli jsme se, že to spolu zkusíme. Tak na viděnou na rehabilitaci, budu vás oba na klinice navštěvovat!”